Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ektoparazité psa – parazitičtí členovci

21. 3. 2008



SYSTÉM ČLENOVCŮ

 

Kmen: ČLENOVCI (Arthropoda)

Podkmen: CHELICERATA

Třída: Arachnida

Řád: Acarina

Podkmen: TRACHEATA

Třída: Insecta

Řád: Siphonaptera

Řád: Phtiraptera

Řád: Diptera

Podkmen: BRANCHIATA

Třída: Crustacea

Třída: Pentastomida

 

 

 

Třída ARACHNIDA

 

Hlavová část (složená z čelního článku a dalších čtyř článků těla) je srostlá se dvěma články hrudi v kompaktní útvar nazývaný hlavohrud  -cephalothorax, zbývající články tvoří zadeček  - abdomen. Před ústy se nachází pár hryzadel- chelicerae   a za ústy se nachází pár hmatadel- pedipalpae. Mají čtyři páry noh zakončené dvěma nebo třemi drápky. Zadeček je vždy bez noh, končetiny, které jsou na něm přítomny, mají různé funkce (smyslová funkce - hřebínky u štírů , u   pavouků jsou přetvořeny vesnovací bradavky  ). Zadeček může být k hlavohrudi připojen stopkou (u pavouků), nebo na ni nasedá celou šíří, přičemž někdy ztrácí původní článkovitost, takže tělo má tvar kompaktního váčku (roztoči). Dýchání obstarávají plicní vaky, keříčkovité vzdušnice . U roztočů je možné dýchání povrchem těla.

 

ObrazekŘád Acarina

 

Patří zde malí někdy až mikroskopičtí členovci - roztoči a klíšťata, kteří mají velký význam jako parazité lidí, zvířat ale také obilí a škůdci potravin. Někteří z nich jsou původci alergií u lidí. Části těl roztočů a jejich exkrementy ve skladech potravin, v prachu či při kontaktu s kůží mohou působit jako alergeny.

 Nemají viditelné členění těla, abdomen splynul s presomou. Charakteristické je jejich ústní ústrojí, které se skládá z páru chelicer přizpůsobených na bodání či řezání kůže hostitele a pár senzorických pedipalp. Ventromediálně je uložen hypostom s dozadu směřujícími zuby které slouží k fixaci. Hypostom má dorsální žlábek, přes který proudí sliny a krev hostitele.

Vývin začíná kladením vajíčka, ze kterých se líhnou larvy se třemi páry končetin, po línění se mění na nymfy, přičemž obě stádia se podobají adultům. Nymfálních stádií může být více –protonymfa, deutonymfa a tritonymfa. Adulty a nymfy mají po čtyřech párech končetin.

 
Čeleď Ixodidae
jsou blízce příbuzní čeledi Argasidae, s níž tvoří nadčeleď Ixodoidea.

Obrazek  Vyznačují se přítomností hřbetního chitinózného štítku –scutum, který u samce pokrývá celý povrch, u samice a nedospělého jedince přední část těla. Hlavička je umístěna terminálně a při pohledu shora je dobře viditelná. Hypostom je u samců některých druhů redukován. Palpy jsou čtyřčlánkové, někdy jsou splynuté články 2 a 3. Pomocí ústního ústrojí vytvoří klíště v kůži hluboký otvor, který se naplní krvía z takto připravené nádrže pak saje krev, přičemž zněkolikanásobí svůj objem. Během sání produkt slinných žláz zabraňuje koagulaci krve. Dýchací otvory jsou umístěny za kyčlemi. Na konci chodidel jsou vyvinuty polštářovité přísavky a nachází se zde smyslový Hallerův orgán. Na dorsální straně těla jsou početné rýhy a kaudální okraj je opatřen tzv. festóny. Na  ventrální straně těla je pohlavní otvor uložen centrálně a anus posteriórně. Pohlavní dvojtvárnost je silně vyznačena.

Obrazek Vývin má 4 stádia, vajíčko, larvu, nymfu a adulta. Před metamorfózou se každé stádium musí nasát krví. Je zde charakteristické střídání fází hladovění, která může být velmi dlouhá, a fází příjmu enormního množství krve, která je naopak relativně krátká. Larvy jsou šestinohé, ostatní vývojová stádia jsou osminohá. Nymfy na rozdíl od dospělých jedinců nemají pohlavní otvor. Všechna vývojová stádia sají na hostitelích několik dní, s výjimkou druhu Haemaphysalis inermis, jejíž larvy sají jednu až dvě hodiny a nymfy jeden den. Mezi hostitele klíšťatovitých patří savci, ptáci a ještěrky. Klíšťata lze nalézt buď na vegetaci (externí, exofilní druhy) nebo v úkrytech jejich hostitelů (norové a dutinové druhy, nidikolní, endofilní). Vývoj klíšťat trvá různě dlouhou dobu, někdy až 6 let. Podle počtu hostitelských jedinců, na nichž parazit během svého vývoje saje, rozeznáváme jedno- až trojhostitelské druhy.

Ixodes ricinus - délka těla hladové samice je 3,5 až 4,5 mm, šířka 2,8 až 3,2 mm. Po nasátí je její velikost 11 krát 7 mm. Délka těla samce je 2,2 až 3,2 mm, šířka 1,2 až 1,4 mm. Nymfy v hladovém stavu dosahují zhruba 1,1 mm, larvy 0,8 mm. Štítek samice je zbarven tmavě, alloscutum červeně. Celá hřbetní strana samce je tmavá až černá. Nymfy jsou zbarveny černě, larvy hnědě. Samice má dlouhé palpy, zaokrouhlený štít, dlouhý vnitřní trn na kyčli, dlouhé přísavky na nohách. Chybí hřbetní růžky. Samci mají typické dlouhé přísavky na nohách, dlouhý vnitřní trn na kyčli.

 Ixodes ricinus je typickým trojhostitelským druhem. Larvy a nymfy cizopasí na drobných zemních savcích a ptácích. Dospělí jedinci cizopasí zejména na velkých savcích volně žijících nebo domácích. Dosud bylo prokázáno 47 druhů savců, 55 druhů ptáků a 4 druhy plazů, které jsou hostitelem klíšťat. Larva saje 2 až 6 dní, nymfa 2 až 7 dní, samice 5 až 14 dní. Po nasátí opouští každé vývojové stádium svého hostitele. Samice klade v závislosti na své hmotnosti až 5 tisíc vajíček. Přezimovat mohou všechna vývojová stádia v nasátém i hladovém stavu. Celý vývoj klíšťat trvá nejčastěji 3 roky, ale může kolísat od 2 do 6 let. Líhnutí larev a svlékání nymf a imag probíhá nejčastěji ve třetí čtvrtině roku. Ke kopulaci klíšťat dochází na hostiteli nebo mimo něj.


Čeleď Argasidae – tzv. měkké klíště, nemají scutum.a ústní ústrojí není z dorsální strany viditelné. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný.Jsou schopné přežít mnoho let bez hostitele.

 


Čeleď Sarcoptidae jsou malé roztoče, dosahují délky 0,2-0,4mm, povrch těla mají krytý šupinkami a chloupky. Až na vyjímky jsou v nepřetržitém kontaktu s kůží hostitele, u kterých vyvolávají kožní změny známé jako svrab –scabies. Vývin je téměř stejný jako u klíštěte, má několik nymfálních stádií, je však podstatně kratší a trvá většinou méně než 4 týdny. Délka cyklu závisí na vlhkosti, teplotě a přísunu potravy.


Hlavní dělení svrabovců je podle jejich lokace na těle na:

 a)penetrující epidermu – tvoří v epidermě chodbičky
 

 b)nepenetrující epidermu – žijí na povrchu kůže

 

 

ObrazekSarcoptes scabiei je druhově specifická na psy a psovité šelmy. Adulty mají okrouhlý tvar a množství transversálních rýh, trojúhelníkových šupinek a štětinekna zádové straně. Mají krátké končetiny, 3 a 4 pár nepřesáhne okraj těla, a na prvních dvou párech mají charakteristické přísavky a empodiální drápky. Po oplodnění samičky vyhryzávají tunel v kůži a kladou 2-3 vajíčka denně. Z těch se po 3-5 dnech vylíhnou larvy, které si tvoří boční chodbičky a pokračují ve vývoji v proto- a deuto-nymfy. Tyto stádia mají čtyři páry noh ale nemají vyvinuté pohlavní orgány. Samečci se objeví většinou po 4-6 dnech od vylíhnutí, vývoj samiček trvá minimálně 14 dní. Samci si nebudují chodbičky, oplodnění probíhá při povrchu kůže. Délka života samice se odhaduje na 3-4 týdny a naklade tak kolem 50 vajíček.

 

Symptomy se primárně objevují většinou na hlavě, ušních boltcích a krku, také na ventrální straně těla a u kloubů, protože svrabovce upřednostňují slabě osrstěná místa s jemnou kůží. Za 2-8 týdnů se lokální změny rozšíří a vzniká intenzivní pruritus na celém těle spojený s vypadáváním srsti, alopécií, papulami a hrubými krustami. Teplem se pruritus výrazně zvyšuje.Rozsah a intenzita je závislá na hypersenzitivitě hostitele k svrabovým alergenům a na sekundární bakteriální infekci.

 

Notoedres cati se vyskytuje zřídka. Je velmi podobný Sarcoptes scabiei, na dorsální straně má rýhy  tvořící koncentrické kruhy, šupinky nevyčnívají, štětinky jsou jednoduché.. Kožní změny se lokalizují na hlavě a primárně na mediálním okraji ušních boltců. Vypadává srst a přítomné jsou drobné papuly, typický je také pruritus. Diagnostiku svrabovců je možné udělat buďto tzv. pinopedálním reflexem nebo opakovaným mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů z kraje kožních lézí.

 

Čeleď Demodecidae způsobuje kožní onemocnění demodikózu související s imunitním stavem zvířete. Projevuje se zápalem kožních folikulů a mazových žláz.

 

ObrazekDemodex canis má červovitě protažené tělo zahroceného tvaru dlouhé 0,2mm. Končetiny se nacházejí v přední části těla, jsou krátké a hrubé, adulty mají na konci malý tupý drápek.Zadní část těla je s rýhami, bez štětin. Parazitují v chlupových folikulech a v mazových žlázách, kde jsou v pozici „hlavou dolů“. Samička naklade 20-24 vajíček, z nichž se vylíhnou larvy a následují dvě stádia nymf. Nymfy jsou vyplavovány na okraj mazových žláz kde pohlavně dozrávají, což trvá asi 18-24 dní.


Pruritus zde chybí, jedná se o tzv. červenou prašivinu. Rozeznáváme dvě její formy:

 a) squamózní – malé ohraničené plochy a erytémem, alopécií a zhrubnutím kůže okolo očí, pysků a hrudníkových končetin

 b) pustulózní- přidružuje se zde bakteriální infekce (Staphylococcus aureus, Pseudomonas spp.) kůže je zhrublá, zřasená, pyoderma. U jedinců se supresí T-buněk vzniká generalizovaná formy.

 

Diagnostika je možná pomocí mikroskopických vyšetření hlubokých kožních seškrabů, vytržených chlupů z meziprstních prostor s příznaky folikulitídy a obsahem pustul.

 

 

Čeleď Cheyletiellidae 

 

Cheyletiellidae yasguri má ovoidní tělo, chelicery jsou zašpičatělé a krátké, končetiny jsou také krátké a na tarse chybějí drápky, pulvilli v tvaru hřebene.Samičky přilepují vajíčka na srst asi 2-3 mm nad kůži. Larva a dvě nymfální stádia se vyvíjejí ve vajíčku, plně vyvinutá nymfa pak opouští vajíčko a líní se na adulta. Vývin trvá 2 týdny a adult dokáže přežít mimo tělo hostitele bez potravy až jeden měsíc. Mezi symptómy patří slybý až atřední pruritus. Cheyletiely se lokalizují na chlupech, při kůži jen získávají potravu a vyvolávají exfoliativní dermatitídu. Diagnostika se dělá přímým důkazem původce, vzorky se odebírají pomocí lepící pásky, která se přiloží na rozhrnuté chlupy a poté se dá na podložní sklíčko pod mikroskop.

 

 

Čeleď Dermanyssidae

 

Pneumonyssoides caninum má hladké oválné tělo s málo chloupky a parazituje v nosní dutině psa. Svrabovce vyvolávají erytém nosové sliznice, ztížené dýchání, chrápání a zvýšenou sekreci, zvíře potřásá hlavou a otírá si nos.Diagnóza se stanoví pomocí přímého důkazu svrabovce v nosní sliznici pomocí rhinoskopu.




Třída INSECTA

Hmyz patří mezi členovce, jeho tělo se tedy skládá z několika částí. Jde o hlavu, hruď a zadeček. U larev může být toto členění neúplné. Hlava může být zakrnělá nebo hruď a zadeček mohou mít téměř stejné články.Obrazek

Obr. Vnější stavba těla (šváb):

 

 1 - hlava
2 - předohruď (se štítkem kryjícím hlavu)
3 - středohruď (se základy prvního páru křídel)
4 - zadohruď
5 - zadečkové články
6 - tykadla
7 - přední pár nohou
8 - prostřední pár nohou
9 - zadní pár nohou

 
Základním typem ústního ústrojí je kousací, složené párem bytelných kusadel. I jejich tvar je velmi variabilní, někdy i mezi pohlavími v rámci jednoho druhu. Mohou být i asymetrická. Pod párem kusadel se nachází pár čelistí a pod nimi spodní pysk, na němž jsou umístěna makadla. Během vývoje došlo k adaptaci ústního ústrojí na způsob života a vznikly další typy: bodavě-sací (např. komáři, ploštice), lízavě-sací (dvoukřídlí) a sací (motýli). U těchto typů se jedná o sosák, což je trubička sloužící k nasávání tekutin. U druhů, které v dospělosti nepřijímají potravu může být ústní ústrojí redukovano.

Obrazek

 Typy ústního ústrojí:
 

a - kousací (brouci)
b - bodavě-sací (komáři)
c - lízavě-sací (mouchy)
d - sací (motýli)

 


Hruď je spojena s hlavou krkem, který umožňuje hlavně různou volnost pohybu. Např. u vážek dovoluje pohyb hlavy ve všech směrech. V hrudi jsou uloženy mohutné svaly, které pohybují končetinami a křídly. Hruď se dělí na tři části - předohruď, středohruď a zadohruď. Každá část nese jeden pár končetin, středohruď a zadohruď pak každá také jeden pár křídel. Svrchní část hrudi je silnější než spodní.

 Zadeček se skládá z jedenácti více či méně snadno rozlišitelných článků. Jsou tvořené horní a spodní částí, které jsou na bocích propojené pružnou membránou obsahující dýchací otvory. Některé články mohou být redukované nebo modifikované. Prvních několik článků bývá zpravidla přeměněných, neboť připojují zadeček k hrudi. A poslední články mohou být uzpůsobeny rozmnožování a nést zadečkové přívěsky. Zadeček je nejměkčí částí hmyzího těla a obsahuje málo svalové hmoty. Jsou v něm uloženy jednotlivé soustavy orgánů, které jsou obklopené bělavou tukovou hmotou.


Řád Siphonaptera

 lo blech je složené z hlavy, hrudi a zadečku. Imaga  mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý na zad směřujícími štětinami. To usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha je 2-8mm dlouhá. Tělo je zbarveno od hnědé do černé (dle složení potravy).Obrazek

 Hlava je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nich jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché, velké a pigmentované oko. Na spodním okraji hlavy i na protonu má vyvinutý hřeben ze zubů, na hlavě 7-9, na protonu 14-18 zubů. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru u hmyzu je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání. Nohy blech mají mohutné kyčle, jsou porostlé štětinami a na konci vybaveny dvěma drápky. Chodidlo blech je pětičlenné. Blecha je schopna skákat až 30 cm daleko.Zadeček blech je složen z 10 článků: 7 je plně vyvinuto a 3 koncové jsou pozměněny k rozmnožování. U samečků je vytvořen tzv. přilnavý orgán, důležitý při klasifikaci blech.


Imago
-dýchací soustavu představuje vzdušnicový systém, tvořený dvěmi páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů.Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Tzv. žvýkací žaludek je vyplněn do zadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva. Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a součastně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně, samičky musí sát před každou snáškou. Bez potravy vydrží dospělá blecha až 6 měsíců. V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu až 2000 dnů (asi 6 let). Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí(mor, skvrnitý tyfus, Q horečka…).Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý.
Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele. Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad a pod jícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin. Zrakový orgán tvoří jednoduché nefasetované oko. Thigmotaxe (vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán.
Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.

 

ObrazekLarva je beznohá. Má pevnou tělovou schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, třech hrudních a deseti zadečkových segmentů.
Hlava je vybavena kousavým ústrojím(ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxillarnímakadla a dvě labiální makadla. Oči nejsou přítomny. Smyslové vnímání je negativně fototaxické (vyhledávají tmu), thigmotaxické(pachy) a hydrotaxické(vlhko).


 Ontogeneze probíhá přeměnou dokonalou. Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4-8 kusech po mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4-12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od Imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadly Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18-27C a 70-90% relativní vlhkosti. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu pupa libera,  uloženou v kokonu, spleteném larvou. Trvání kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tu blechy skoro součastně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech, žijících společně, byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4-6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.
 

Ctenocephalides canis a Ctenocephalidec felis jsou nejdůležitější mezihostitelé Dipilidium caninum, mikroskopický cysticerkoid přetrvává v tělové dutině blechy až do stádia imaga a k nakažení psa dochází po sežrání blechy. Uvádí se, že až 80% psích kožních problémů je primárně zapříčiněno zablešením. Po bodnutí blechy na kůži zůstává bolestivé místo a do krve se spolu s blešími slinami dostávají i halteny, což jsou nekompletní antigeny. Po delší době se v těle hostitele vyvine reakce přecitlivělosti, čímž vzniká problém s hypersenzitivní kožní reakcí.

 

Při poštípání blechou vzniká celkový exantém nebo zápal, jako důsledek sekundárních bakteriálních infekcí způsobených škrábáním. Většina bodnutí se nachází na predilekčních těžko přístupných místech jako krk, záda, bedra a mezinoží. Typickou reakcí na štípnutí je formování malé tvrdé červené svrbící opuchliny, na které je viditelný jeden centrální vpich po bodnutí. Při přecitlivělosti na haptény se tvoří silně svědící a mokvavé ložiska v kůži. Zvíže se škrábe a objevují se červená místa pokrytá chrastami a slepenými chlupy, pod kterými se pokožka zapařuje a produkuje zvýšené množství mazu. Vlivem škrábání, lízání a hryzání pokožka rudne. Na postiženém zvířeti se mohou začít nekontrolovatelně množit bakterie a mikroskopické houby a vzniká tak sekundární infekce kůže. Při klinickém vyšetření je běžným nálezem periferní limfadenopatie hematologicky se zjišťuje eozinofilie. Při silném zamoření se objeví i anemie.

Diagnózu stanovíme především na základě přímého důkazu blech a blešího trusu. Srst se vyčeše hustým hřebenem a získané částečky se položí na filtrační papír a navlhčí. Pokud se objeví okolo nich červenohnědá zóna, jde nepochybně o bleší trus obsahující krev. Na důkaz alergické bleší dermatitídy se používají intradermální kožní testy s použitím vodného roztoku bleších hapténů. U psů je potřeba vyloučit ostatní hypersenzitivní reakce jako je atopie, folikulitida a nebo sarkoptový svrab.

Řád Phthiraptera

Je vysoko hostitelsky specifický, parazité nejsou schopni přežívat mimo tělo svého hostitele víc než 12-48 hodin.

ObrazekPodřád Anoplura je drobný bezkřídlý hmyz s dorzoventrálně sploštělým tělem žlutosivé barvy. Dosahují velikosti 1-8 mm, samičky jsou větší. Na hlavě jsou fotosensitivní oči a pár článkovaných tykadel. Ústní ústrojí je přizpůsobené na bodání a sání. Kolem něj se nachází věnec malých háčků, které slouží k fixaci. Hruď je složena ze tří článků, břicho z devíti se zřetelným pohlavní dimorfismem. Hruď nese tři páry končetin, na kterých je chodidlo zredukované na jeden článek s drápem. Dráp, proti kterému vyrůstá na holeni  palcovitý výrustek spolu tvoří kleště s průměrem chlupů daného hostitele. To zabezpečuje druhovou specifickost.

 

 Oplodněné samičky kladou 80-300 hníd, které lepí na chlupy. Vajíčka jsou bílé barvy, postupně tmavnou na hnědou. Na horním pólu mají víčko. Přeměna vší je nedokonalá, cyklus trvá 15-45 dní a závisí na teplotě vlhkosti a výživy. Larvy i nymfy se podobají dospělcům, jsou však menší. Délka života je u samečků 15-20 dní, u samiček 30-40 dní.

 
Čeleď Linognathidae

Linognatus setosus měří asi 2-3 mm, predispozičním faktorem výskytu jsou zlé hygienické podmínky a vysoká koncentrace zvířat, vyšší výskyt se projevuje v zimních měsících (hustší  srst).Obrazek

V místě sání způsobují sliny vší hypersenzitivní reakci a vzniká papula až pustula. Zvířata jsou drážděna pruritem, škrábou se, což vede ke vzniku exkoriatických ložisek a sekundární dermatitidě. Při silné infekci jsou zvířata vysílené, ztráty krve mohou způsobit až anémii a imunosupresii u mláďat. Středně silná infekce se obvykle pojí s chronickou dermatitidou. Vši se soustřeďují kolem očí, tělových otvorů a v místech s nejhustší srstí. Srst je suchá, matná, jsou viditelné papuly, později léze sekundární dermatitídy, exkoriace a chrasty. Pokud je srst vlhká, páchne jako myší trus. Při silné infekci jsou psi apatičtí, mají anemické sliznice a hrozí hypovolemický šok. Diagnostika se provádí adspekcí kůže a srsti, kde se zjišťují hnidy, případně jednotlivá vývojová stádia.

 
Podřád Mallophaga
, je podobný  vším, mají ale širokou hlavu a adulti, larvy a nymfy se živí kožním epitelem a organickým detritem. Mimo tělo hostitele jsou schopné přežít pouze 1-2 dny. Velikost je asi 3 mm, šířka hlavy odpovídá šířce těla, ústní ústrojí je kousavého typu a nachází se na ventrální straně hlavy.
 

Čeleď TrichodectidaeObrazek

Heterodoxie spinigera je až 5mm velká, žlutavé barvy, parazituje převážně na hlavě a zádech.

Trichodectes canis měří 2 mm, v srsti se pohybuje velmi rychle, parazituje hlavně na hlavě, krku a okolí ocasu. Zde zraňují svými hryzaly povrchovou vrstvu kůže, ohryzávají epidermu, čímž ji mohou znečišťovat. Zároveň jsou mezi hostiteli Dipylidium caninum.
 

Silná infekce způsobuje poškození kůže, silný prurytus s následným vznikem exkoriatických ložisek. Z nich se postupně může vyvinout až krustózní dermatitída, ke které se může přidat sekundární bakteriální infekce.Trichodektóza se objevuje na hlavě, krku a v oblasti kříže, srst je suchá, střapatá, polámaná a později řídká. Diagnostika se provádí adspekcií kůže a srsti, kde se zjišťují hnidy, případně jednotlivá vývojová stádia. Pomocí lepící pásky přiložené na rozhrnutou srst v místě výskytu šupin, která se následně odtrhne a přilepí na podložní sklíčko se zjišťuje výskyt jednotlivých vývojových stádií.

 
Řád Diptera
 
Malý až středně velký hmyz s jedním párem blanitých křídel a jednoduchou křídelní žilnatinou. Druhý pár je přeměněný v tzv. kyvadélka sloužící jako rovnovážný orgán při letu. Na těle lze snadno rozeznat hlavu, hruď a zadeček. Tvar je buď štíhlý a protáhlý nebo širší a kratší. Hlava je u některých druhů značně pohyblivá. Kromě často velkých složených očí nese i jednoduchá očka. Tykadla jsou buď delší (u dlouhorohých dvoukřídlých) nebo krátká (u ostatních). Ústní ústrojí je sací, často uzpůsobené k bodání. Jsou i druhy, u nichž je v dospělosti zakrnělé. Nohy jsou kráčivé, u některých druhů jsou nápadně dlouhé (tiplice, roupci, aj.). Na chodidlech jsou chuťové orgány. Mají velký význam hlavně jako vektory různých infekčních agensů virusového, bakteriálního a parazitárního původu. Živí se rozkládajícími se látkami rostlinného i živočišného původu. Některé druhy jsou dravé, další parazitické.
 
Vývoj je proměna dokonalá. U některých skupin dochází před pářením ke svatebním rojům apod. K vyhledávání partnerů dochází pomocí zrakových nebo sluchových signálů. Samice kladou vajíčka do půdy, na rostliny, na vodní hladinu, parazitické druhy pak na tělo nebo do těla hostitele. Některé druhy kladou vajíčka, z nichž se okamžitě líhnou larvy, jiné rodí živé larvy, výjimečně dokonce i kukly (larva se v tom případě vyvíjí v těle samice). Larvy jsou protáhlé nebo soudečkovité, beznohé. U některých vodních larev se vyskytují výběžky na hrudi a zadečku. Volně plovoucí vodní larvy mají také jako jediné tykadla, u ostatních jsou značně zakrnělá, neznatelná. Suchozemské larvy žijí v různých typech prostředí, v rostlinách, trouchnivém dřevě, v hostitelských živočiších, v bahně, humusu, exkrementech živočichů, ale i v ropných látkách (kde se živí utonulým hmyzem). Larvy procházejí nejčastěji 3-6 stádii. Kukla je buď mumiová s naznačenými základy křídel a noh anebo volná s jemnější strukturou, ale skrytá v ochranném obalu z pokožky posledního larválního stádia. U některých skupin jsou kukly pohyblivé (např. komáři). Délka vývoje je variabilní od několika dní po několik let.

Obrazek

Podřád Nematocera typické jsou dlouhé tykadla 6-39 článků, štíhlé tělo a dlouhé končetiny.u krve sajících zástupců je charakteristická gonotrofická závislost –závislost vývinu vajíček na nasátí krve hostitele a její trávení.

 

Čeleď Culicidae je typická štíhlým tělem, kulatou hlavou s nápadnýma očima a bodavě-sacím ústrojím tvořícím dlouhý proboscis. Jsou to významní přenašeči, z protozoárních chorob přenášejí původce malárie a jiné. Patří sem Culex pipiens (komár pisklavý) Adres vexans (Komár útočný) a další.

 

Čeleď Ceratopogonidae  jsou velmi drobní 1-3mm velcí, se širokými křídly a dlouhými tykadly. Samičky některých druhů parazitují. Jsou přenašeči hemosporídií z rodů leucocytozoon a hepatocitys. U nás jsou běžné druhy Colicoides pulicarisCeratopogon communis (pakomářík obecný)

 

Čeleď Simuliidae (Muškovité) jsou drobné mušky, blanité křídla jsou krátké a široké, bodavé ústrojí je tvořeno krátkým sosákem. Vajíčka i kukly mohou přezimovat, Larvální vývin má 6-9 stádií, jeho délka závisí na druhu a teplotě. Ihned po vylíhnutí samičky napadají houfně hostitele, aktivní jsou převážně ve dne. Masový výskyt a tvorba rojů při napadení způsobuje výrazné klinické příznaky. Zvířata jsou neklidné, atakovány jsou ušnice, víčka a slabiny. Vzhledem ke kombinaci anafylaktické reakce, ztrátě krve, vdechnutí mušek a edému plic může dojít až k úhynu.


Čeleď Psychodidae jsou drobné mušky s širšími křídly hustě pokrytými chloupky. Samičky sají krev. Jsou přenašeči rodu Leishmania. Zástupci jsou Phlebotomus papatasi, P. sergenti a u nás Psychoda phalaenoides v oblasti močálů a odpadních vod.
 

Při napadení krev sajícím hmyzem jsou nejčastěji atakována místa, která nejsou krytý srstí. Jsou to břicho, krk, vnitřní strana stehen, slabiny, uši a víčka.na kůži se objevují silně svědící papuly. Především mušky Simuliidae způsobují alergické reakce jako kožní erytém, opuchy a dyspnoe.

 
Podřád Cyclogghapha mají krátká tykadla s celkově kratším a zavalitějším tělem. Dělí se na dvě skupiny.
 

1) Rovnošvé mouchy, u kterých se kukla otvírá na zádové straně rovným švem

 

2) Kruhové mouchy, u kterých se kukla otvírá kruhovým švem na jednom konci a vytváří čepičku.


Obrazek

 Tabanus bromiuom (ovád bzučivý) je středně velký, černošedý s výraznou žlutou kresbou na břichu. Je aktivní přes den a svým bolestivým bodáním může zvířatům způsobit značnou ztrátu krve (jedna samička až 0,2ml) přičemž saje každé 3 dny. Již při vpichu vstříkne samička do rány antikoagulační a proteolytické enzymy, které zvyšují krvácivost a tím zvyšují nebezpečí přenosu infekcí jinými dvoukřídlovci.
 

Čeleď Muscidae (Muchovité) je skupina synantropních a synbovinných much, které žijí v blízkosti člověka a domácích zvířat. Jsou to malé až středně velké mouchy s lízacím, bodavým nebo sacím ústrijím. Svou afinitou k exkrementům, exkretům a krvi mají velký epizootologický význam při mechanickém přenosu chorob především bakteriálního původu a také helmintóz a cyst prvoků.

 

Čeleď Calliphoridae (Bzučivkovité) jsou druhy způsobující myiázy. Jsou metalicky zbarvené, velikost je 8-14mm, a první larvální stádia mají 1,5mm, druhé 4-9mm a třetí až 18mm. Primárními původci myiáz jsou druhy z rodu Cochliomyia, Lucilia, Phormia a Calliphora a sekundárními druhy z rodu Chrysomyia. Mezi pravé myiázy patří choroba způsobená larvami střečků, ty napadají hlavně hospodářská zvířata. Potem, močí a trusem znečištěná srst přitahuje samičky much a ty zde do ran, oděrek ale i přirozených otvorů jako je anus, vulva, nosový či ústní otvor, kladou vajíčka, při jednom náletě 100-200, takže celkově mohou naklást až 3000 vajíček. Z nich se do 24 hodin vylíhnou larvy, které mají v přední části těla chytinové háčky, sloužící k uchycení na sliznicia pronikaní do dalších vrstev. Podle teploty dozrají za 1-2 týdny, zralé larvy vypadnou a zakuklí se v povrchu půdy. Metamorfóza v imago trvá 2-3 týdny a během roku se vyvine 4-6 generací.

 

 Calliphora erythrocephalla, Lucilia caesar a Sarcophaga carnaria jsou nejčastější původci myiáz. Podle lokace se myiázy dělí na kožní, tkaninové, oční, ušní střevní a urogenitální. Čerstvé a hnisající rány jsou dále poškozovány přítomností larev. Ty svými proteolytickými enzymi rozpouštějí tkaniva a dochází k tvorbě exsudátu, kterým se živí. Do takových lézí pak vniká bakteriální infekce a dochází k celkovému onemocnění a možnému úhynu zvířete.

Myiázy se vyvíjí na málo přístupných místech těla, kde nacházíme otevřené rány s nepravidelným okrajem a rychle se pohybujícími larvami, nebo podminované ložiska v podkoží s kruhovými otvory vyúsťujícími na povrch kůže. Podle stupně bakteriální infekce rány hnisají a silně zapáchají. Gastrointestinální myiázy se mohou projevovat nechutenstvím, zvracením a průjmy s příměsí krve. Diagnózu lze stanovit do nálezu larev v ranách a okolí přirozených tělových otvorů.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

optimalizace PageRank.cz