SYSTÉM ČLENOVCŮ

Kmen: ČLENOVCI (Arthropoda)

Podkmen: CHELICERATA

Třída: Arachnida

Řád: Acarina

Podkmen: TRACHEATA

Třída: Insecta

Řád: Siphonaptera

Řád: Phtiraptera

Řád: Diptera

Podkmen: BRANCHIATA

Třída: Crustacea

Třída: Pentastomida

Třída ARACHNIDA

Hlavová část (složená z čelního článku a dalších čtyř článků těla) je srostlá se dvěma články hrudi v kompaktní útvar nazývaný hlavohrud  -cephalothorax, zbývající články tvoří zadeček  - abdomen. Před ústy se nachází pár hryzadel- chelicerae   a za ústy se nachází pár hmatadel- pedipalpae. Mají čtyři páry noh zakončené dvěma nebo třemi drápky. Zadeček je vždy bez noh, končetiny, které jsou na něm přítomny, mají různé funkce (smyslová funkce - hřebínky u štírů , u   pavouků jsou přetvořeny vesnovací bradavky  ). Zadeček může být k hlavohrudi připojen stopkou (u pavouků), nebo na ni nasedá celou šíří, přičemž někdy ztrácí původní článkovitost, takže tělo má tvar kompaktního váčku (roztoči). Dýchání obstarávají plicní vaky, keříčkovité vzdušnice . U roztočů je možné dýchání povrchem těla.

Řád Acarina

Patří zde malí někdy až mikroskopičtí členovci - roztoči a klíšťata, kteří mají velký význam jako parazité lidí, zvířat ale také obilí a škůdci potravin. Někteří z nich jsou původci alergií u lidí. Části těl roztočů a jejich exkrementy ve skladech potravin, v prachu či při kontaktu s kůží mohou působit jako alergeny.

Vývin začíná kladením vajíčka, ze kterých se líhnou larvy se třemi páry končetin, po línění se mění na nymfy, přičemž obě stádia se podobají adultům. Nymfálních stádií může být více –protonymfa, deutonymfa a tritonymfa. Adulty a nymfy mají po čtyřech párech končetin.

  Vyznačují se přítomností hřbetního chitinózného štítku –scutum, který u samce pokrývá celý povrch, u samice a nedospělého jedince přední část těla. Hlavička je umístěna terminálně a při pohledu shora je dobře viditelná. Hypostom je u samců některých druhů redukován. Palpy jsou čtyřčlánkové, někdy jsou splynuté články 2 a 3. Pomocí ústního ústrojí vytvoří klíště v kůži hluboký otvor, který se naplní krvía z takto připravené nádrže pak saje krev, přičemž zněkolikanásobí svůj objem. Během sání produkt slinných žláz zabraňuje koagulaci krve. Dýchací otvory jsou umístěny za kyčlemi. Na konci chodidel jsou vyvinuty polštářovité přísavky a nachází se zde smyslový Hallerův orgán. Na dorsální straně těla jsou početné rýhy a kaudální okraj je opatřen tzv. festóny. Na  ventrální straně těla je pohlavní otvor uložen centrálně a anus posteriórně. Pohlavní dvojtvárnost je silně vyznačena.

 Vývin má 4 stádia, vajíčko, larvu, nymfu a adulta. Před metamorfózou se každé stádium musí nasát krví. Je zde charakteristické střídání fází hladovění, která může být velmi dlouhá, a fází příjmu enormního množství krve, která je naopak relativně krátká. Larvy jsou šestinohé, ostatní vývojová stádia jsou osminohá. Nymfy na rozdíl od dospělých jedinců nemají pohlavní otvor. Všechna vývojová stádia sají na hostitelích několik dní, s výjimkou druhu Haemaphysalis inermis, jejíž larvy sají jednu až dvě hodiny a nymfy jeden den. Mezi hostitele klíšťatovitých patří savci, ptáci a ještěrky. Klíšťata lze nalézt buď na vegetaci (externí, exofilní druhy) nebo v úkrytech jejich hostitelů (norové a dutinové druhy, nidikolní, endofilní). Vývoj klíšťat trvá různě dlouhou dobu, někdy až 6 let. Podle počtu hostitelských jedinců, na nichž parazit během svého vývoje saje, rozeznáváme jedno- až trojhostitelské druhy.

Ixodes ricinus - délka těla hladové samice je 3,5 až 4,5 mm, šířka 2,8 až 3,2 mm. Po nasátí je její velikost 11 krát 7 mm. Délka těla samce je 2,2 až 3,2 mm, šířka 1,2 až 1,4 mm. Nymfy v hladovém stavu dosahují zhruba 1,1 mm, larvy 0,8 mm. Štítek samice je zbarven tmavě, alloscutum červeně. Celá hřbetní strana samce je tmavá až černá. Nymfy jsou zbarveny černě, larvy hnědě. Samice má dlouhé palpy, zaokrouhlený štít, dlouhý vnitřní trn na kyčli, dlouhé přísavky na nohách. Chybí hřbetní růžky. Samci mají typické dlouhé přísavky na nohách, dlouhý vnitřní trn na kyčli.

 Ixodes ricinus je typickým trojhostitelským druhem. Larvy a nymfy cizopasí na drobných zemních savcích a ptácích. Dospělí jedinci cizopasí zejména na velkých savcích volně žijících nebo domácích. Dosud bylo prokázáno 47 druhů savců, 55 druhů ptáků a 4 druhy plazů, které jsou hostitelem klíšťat. Larva saje 2 až 6 dní, nymfa 2 až 7 dní, samice 5 až 14 dní. Po nasátí opouští každé vývojové stádium svého hostitele. Samice klade v závislosti na své hmotnosti až 5 tisíc vajíček. Přezimovat mohou všechna vývojová stádia v nasátém i hladovém stavu. Celý vývoj klíšťat trvá nejčastěji 3 roky, ale může kolísat od 2 do 6 let. Líhnutí larev a svlékání nymf a imag probíhá nejčastěji ve třetí čtvrtině roku. Ke kopulaci klíšťat dochází na hostiteli nebo mimo něj.

Čeleď Argasidae – tzv. měkké klíště, nemají scutum.a ústní ústrojí není z dorsální strany viditelné. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný.Jsou schopné přežít mnoho let bez hostitele.

Čeleď Sarcoptidae jsou malé roztoče, dosahují délky 0,2-0,4mm, povrch těla mají krytý šupinkami a chloupky. Až na vyjímky jsou v nepřetržitém kontaktu s kůží hostitele, u kterých vyvolávají kožní změny známé jako svrab –scabies. Vývin je téměř stejný jako u klíštěte, má několik nymfálních stádií, je však podstatně kratší a trvá většinou méně než 4 týdny. Délka cyklu závisí na vlhkosti, teplotě a přísunu potravy.

Hlavní dělení svrabovců je podle jejich lokace na těle na:

 b)nepenetrující epidermu – žijí na povrchu kůže

Sarcoptes scabiei je druhově specifická na psy a psovité šelmy. Adulty mají okrouhlý tvar a množství transversálních rýh, trojúhelníkových šupinek a štětinekna zádové straně. Mají krátké končetiny, 3 a 4 pár nepřesáhne okraj těla, a na prvních dvou párech mají charakteristické přísavky a empodiální drápky. Po oplodnění samičky vyhryzávají tunel v kůži a kladou 2-3 vajíčka denně. Z těch se po 3-5 dnech vylíhnou larvy, které si tvoří boční chodbičky a pokračují ve vývoji v proto- a deuto-nymfy. Tyto stádia mají čtyři páry noh ale nemají vyvinuté pohlavní orgány. Samečci se objeví většinou po 4-6 dnech od vylíhnutí, vývoj samiček trvá minimálně 14 dní. Samci si nebudují chodbičky, oplodnění probíhá při povrchu kůže. Délka života samice se odhaduje na 3-4 týdny a naklade tak kolem 50 vajíček.

Symptomy se primárně objevují většinou na hlavě, ušních boltcích a krku, také na ventrální straně těla a u kloubů, protože svrabovce upřednostňují slabě osrstěná místa s jemnou kůží. Za 2-8 týdnů se lokální změny rozšíří a vzniká intenzivní pruritus na celém těle spojený s vypadáváním srsti, alopécií, papulami a hrubými krustami. Teplem se pruritus výrazně zvyšuje.Rozsah a intenzita je závislá na hypersenzitivitě hostitele k svrabovým alergenům a na sekundární bakteriální infekci.

Notoedres cati se vyskytuje zřídka. Je velmi podobný Sarcoptes scabiei, na dorsální straně má rýhy  tvořící koncentrické kruhy, šupinky nevyčnívají, štětinky jsou jednoduché.. Kožní změny se lokalizují na hlavě a primárně na mediálním okraji ušních boltců. Vypadává srst a přítomné jsou drobné papuly, typický je také pruritus. Diagnostiku svrabovců je možné udělat buďto tzv. pinopedálním reflexem nebo opakovaným mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů z kraje kožních lézí.

Čeleď Demodecidae způsobuje kožní onemocnění demodikózu související s imunitním stavem zvířete. Projevuje se zápalem kožních folikulů a mazových žláz.

Demodex canis má červovitě protažené tělo zahroceného tvaru dlouhé 0,2mm. Končetiny se nacházejí v přední části těla, jsou krátké a hrubé, adulty mají na konci malý tupý drápek.Zadní část těla je s rýhami, bez štětin. Parazitují v chlupových folikulech a v mazových žlázách, kde jsou v pozici „hlavou dolů“. Samička naklade 20-24 vajíček, z nichž se vylíhnou larvy a následují dvě stádia nymf. Nymfy jsou vyplavovány na okraj mazových žláz kde pohlavně dozrávají, což trvá asi 18-24 dní.

Pruritus zde chybí, jedná se o tzv. červenou prašivinu. Rozeznáváme dvě její formy:

Diagnostika je možná pomocí mikroskopických vyšetření hlubokých kožních seškrabů, vytržených chlupů z meziprstních prostor s příznaky folikulitídy a obsahem pustul.

Čeleď Cheyletiellidae 

Cheyletiellidae yasguri má ovoidní tělo, chelicery jsou zašpičatělé a krátké, končetiny jsou také krátké a na tarse chybějí drápky, pulvilli v tvaru hřebene.Samičky přilepují vajíčka na srst asi 2-3 mm nad kůži. Larva a dvě nymfální stádia se vyvíjejí ve vajíčku, plně vyvinutá nymfa pak opouští vajíčko a líní se na adulta. Vývin trvá 2 týdny a adult dokáže přežít mimo tělo hostitele bez potravy až jeden měsíc. Mezi symptómy patří slybý až atřední pruritus. Cheyletiely se lokalizují na chlupech, při kůži jen získávají potravu a vyvolávají exfoliativní dermatitídu. Diagnostika se dělá přímým důkazem původce, vzorky se odebírají pomocí lepící pásky, která se přiloží na rozhrnuté chlupy a poté se dá na podložní sklíčko pod mikroskop.

Čeleď Dermanyssidae

Pneumonyssoides caninum má hladké oválné tělo s málo chloupky a parazituje v nosní dutině psa. Svrabovce vyvolávají erytém nosové sliznice, ztížené dýchání, chrápání a zvýšenou sekreci, zvíře potřásá hlavou a otírá si nos.Diagnóza se stanoví pomocí přímého důkazu svrabovce v nosní sliznici pomocí rhinoskopu.

Třída INSECTA

Hmyz patří mezi členovce, jeho tělo se tedy skládá z několika částí. Jde o hlavu, hruď a zadeček. U larev může být toto členění neúplné. Hlava může být zakrnělá nebo hruď a zadeček mohou mít téměř stejné články.

Obr. Vnější stavba těla (šváb):

 1 - hlava
2 - předohruď (se štítkem kryjícím hlavu)
3 - středohruď (se základy prvního páru křídel)
4 - zadohruď
5 - zadečkové články
6 - tykadla
7 - přední pár nohou
8 - prostřední pár nohou
9 - zadní pár nohou

a - kousací (brouci)
b - bodavě-sací (komáři)
c - lízavě-sací (mouchy)
d - sací (motýli)

Hruď je spojena s hlavou krkem, který umožňuje hlavně různou volnost pohybu. Např. u vážek dovoluje pohyb hlavy ve všech směrech. V hrudi jsou uloženy mohutné svaly, které pohybují končetinami a křídly. Hruď se dělí na tři části - předohruď, středohruď a zadohruď. Každá část nese jeden pár končetin, středohruď a zadohruď pak každá také jeden pár křídel. Svrchní část hrudi je silnější než spodní.

Řád Siphonaptera

 Tělo blech je složené z hlavy, hrudi a zadečku. Imaga  mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý na zad směřujícími štětinami. To usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha je 2-8mm dlouhá. Tělo je zbarveno od hnědé do černé (dle složení potravy).

Imago -dýchací soustavu představuje vzdušnicový systém, tvořený dvěmi páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů.Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Tzv. žvýkací žaludek je vyplněn do zadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva. Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a součastně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně, samičky musí sát před každou snáškou. Bez potravy vydrží dospělá blecha až 6 měsíců. V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu až 2000 dnů (asi 6 let). Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí(mor, skvrnitý tyfus, Q horečka…).Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý.
Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele. Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad a pod jícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin. Zrakový orgán tvoří jednoduché nefasetované oko. Thigmotaxe (vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán.
Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.

Larva je beznohá. Má pevnou tělovou schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, třech hrudních a deseti zadečkových segmentů.
Hlava je vybavena kousavým ústrojím(ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxillarnímakadla a dvě labiální makadla. Oči nejsou přítomny. Smyslové vnímání je negativně fototaxické (vyhledávají tmu), thigmotaxické(pachy) a hydrotaxické(vlhko).

Ctenocephalides canis a Ctenocephalidec felis jsou nejdůležitější mezihostitelé Dipilidium caninum, mikroskopický cysticerkoid přetrvává v tělové dutině blechy až do stádia imaga a k nakažení psa dochází po sežrání blechy. Uvádí se, že až 80% psích kožních problémů je primárně zapříčiněno zablešením. Po bodnutí blechy na kůži zůstává bolestivé místo a do krve se spolu s blešími slinami dostávají i halteny, což jsou nekompletní antigeny. Po delší době se v těle hostitele vyvine reakce přecitlivělosti, čímž vzniká problém s hypersenzitivní kožní reakcí.

Při poštípání blechou vzniká celkový exantém nebo zápal, jako důsledek sekundárních bakteriálních infekcí způsobených škrábáním. Většina bodnutí se nachází na predilekčních těžko přístupných místech jako krk, záda, bedra a mezinoží. Typickou reakcí na štípnutí je formování malé tvrdé červené svrbící opuchliny, na které je viditelný jeden centrální vpich po bodnutí. Při přecitlivělosti na haptény se tvoří silně svědící a mokvavé ložiska v kůži. Zvíže se škrábe a objevují se červená místa pokrytá chrastami a slepenými chlupy, pod kterými se pokožka zapařuje a produkuje zvýšené množství mazu. Vlivem škrábání, lízání a hryzání pokožka rudne. Na postiženém zvířeti se mohou začít nekontrolovatelně množit bakterie a mikroskopické houby a vzniká tak sekundární infekce kůže. Při klinickém vyšetření je běžným nálezem periferní limfadenopatie hematologicky se zjišťuje eozinofilie. Při silném zamoření se objeví i anemie.

Řád Phthiraptera

Je vysoko hostitelsky specifický, parazité nejsou schopni přežívat mimo tělo svého hostitele víc než 12-48 hodin.

Podřád Anoplura je drobný bezkřídlý hmyz s dorzoventrálně sploštělým tělem žlutosivé barvy. Dosahují velikosti 1-8 mm, samičky jsou větší. Na hlavě jsou fotosensitivní oči a pár článkovaných tykadel. Ústní ústrojí je přizpůsobené na bodání a sání. Kolem něj se nachází věnec malých háčků, které slouží k fixaci. Hruď je složena ze tří článků, břicho z devíti se zřetelným pohlavní dimorfismem. Hruď nese tři páry končetin, na kterých je chodidlo zredukované na jeden článek s drápem. Dráp, proti kterému vyrůstá na holeni  palcovitý výrustek spolu tvoří kleště s průměrem chlupů daného hostitele. To zabezpečuje druhovou specifickost.

 Oplodněné samičky kladou 80-300 hníd, které lepí na chlupy. Vajíčka jsou bílé barvy, postupně tmavnou na hnědou. Na horním pólu mají víčko. Přeměna vší je nedokonalá, cyklus trvá 15-45 dní a závisí na teplotě vlhkosti a výživy. Larvy i nymfy se podobají dospělcům, jsou však menší. Délka života je u samečků 15-20 dní, u samiček 30-40 dní.

Linognatus setosus měří asi 2-3 mm, predispozičním faktorem výskytu jsou zlé hygienické podmínky a vysoká koncentrace zvířat, vyšší výskyt se projevuje v zimních měsících (hustší  srst).

V místě sání způsobují sliny vší hypersenzitivní reakci a vzniká papula až pustula. Zvířata jsou drážděna pruritem, škrábou se, což vede ke vzniku exkoriatických ložisek a sekundární dermatitidě. Při silné infekci jsou zvířata vysílené, ztráty krve mohou způsobit až anémii a imunosupresii u mláďat. Středně silná infekce se obvykle pojí s chronickou dermatitidou. Vši se soustřeďují kolem očí, tělových otvorů a v místech s nejhustší srstí. Srst je suchá, matná, jsou viditelné papuly, později léze sekundární dermatitídy, exkoriace a chrasty. Pokud je srst vlhká, páchne jako myší trus. Při silné infekci jsou psi apatičtí, mají anemické sliznice a hrozí hypovolemický šok. Diagnostika se provádí adspekcí kůže a srsti, kde se zjišťují hnidy, případně jednotlivá vývojová stádia.

Čeleď Trichodectidae

Silná infekce způsobuje poškození kůže, silný prurytus s následným vznikem exkoriatických ložisek. Z nich se postupně může vyvinout až krustózní dermatitída, ke které se může přidat sekundární bakteriální infekce.Trichodektóza se objevuje na hlavě, krku a v oblasti kříže, srst je suchá, střapatá, polámaná a později řídká. Diagnostika se provádí adspekcií kůže a srsti, kde se zjišťují hnidy, případně jednotlivá vývojová stádia. Pomocí lepící pásky přiložené na rozhrnutou srst v místě výskytu šupin, která se následně odtrhne a přilepí na podložní sklíčko se zjišťuje výskyt jednotlivých vývojových stádií.

Podřád Nematocera typické jsou dlouhé tykadla 6-39 článků, štíhlé tělo a dlouhé končetiny.u krve sajících zástupců je charakteristická gonotrofická závislost –závislost vývinu vajíček na nasátí krve hostitele a její trávení.

Čeleď Culicidae je typická štíhlým tělem, kulatou hlavou s nápadnýma očima a bodavě-sacím ústrojím tvořícím dlouhý proboscis. Jsou to významní přenašeči, z protozoárních chorob přenášejí původce malárie a jiné. Patří sem Culex pipiens (komár pisklavý) Adres vexans (Komár útočný) a další.

Čeleď Ceratopogonidae  jsou velmi drobní 1-3mm velcí, se širokými křídly a dlouhými tykadly. Samičky některých druhů parazitují. Jsou přenašeči hemosporídií z rodů leucocytozoon a hepatocitys. U nás jsou běžné druhy Colicoides pulicarisCeratopogon communis (pakomářík obecný)

Čeleď Simuliidae (Muškovité) jsou drobné mušky, blanité křídla jsou krátké a široké, bodavé ústrojí je tvořeno krátkým sosákem. Vajíčka i kukly mohou přezimovat, Larvální vývin má 6-9 stádií, jeho délka závisí na druhu a teplotě. Ihned po vylíhnutí samičky napadají houfně hostitele, aktivní jsou převážně ve dne. Masový výskyt a tvorba rojů při napadení způsobuje výrazné klinické příznaky. Zvířata jsou neklidné, atakovány jsou ušnice, víčka a slabiny. Vzhledem ke kombinaci anafylaktické reakce, ztrátě krve, vdechnutí mušek a edému plic může dojít až k úhynu.

Při napadení krev sajícím hmyzem jsou nejčastěji atakována místa, která nejsou krytý srstí. Jsou to břicho, krk, vnitřní strana stehen, slabiny, uši a víčka.na kůži se objevují silně svědící papuly. Především mušky Simuliidae způsobují alergické reakce jako kožní erytém, opuchy a dyspnoe.

1) Rovnošvé mouchy, u kterých se kukla otvírá na zádové straně rovným švem

2) Kruhové mouchy, u kterých se kukla otvírá kruhovým švem na jednom konci a vytváří čepičku.

Čeleď Muscidae (Muchovité) je skupina synantropních a synbovinných much, které žijí v blízkosti člověka a domácích zvířat. Jsou to malé až středně velké mouchy s lízacím, bodavým nebo sacím ústrijím. Svou afinitou k exkrementům, exkretům a krvi mají velký epizootologický význam při mechanickém přenosu chorob především bakteriálního původu a také helmintóz a cyst prvoků.

Čeleď Calliphoridae (Bzučivkovité) jsou druhy způsobující myiázy. Jsou metalicky zbarvené, velikost je 8-14mm, a první larvální stádia mají 1,5mm, druhé 4-9mm a třetí až 18mm. Primárními původci myiáz jsou druhy z rodu Cochliomyia, Lucilia, Phormia a Calliphora a sekundárními druhy z rodu Chrysomyia. Mezi pravé myiázy patří choroba způsobená larvami střečků, ty napadají hlavně hospodářská zvířata. Potem, močí a trusem znečištěná srst přitahuje samičky much a ty zde do ran, oděrek ale i přirozených otvorů jako je anus, vulva, nosový či ústní otvor, kladou vajíčka, při jednom náletě 100-200, takže celkově mohou naklást až 3000 vajíček. Z nich se do 24 hodin vylíhnou larvy, které mají v přední části těla chytinové háčky, sloužící k uchycení na sliznicia pronikaní do dalších vrstev. Podle teploty dozrají za 1-2 týdny, zralé larvy vypadnou a zakuklí se v povrchu půdy. Metamorfóza v imago trvá 2-3 týdny a během roku se vyvine 4-6 generací.

 Calliphora erythrocephalla, Lucilia caesar a Sarcophaga carnaria jsou nejčastější původci myiáz. Podle lokace se myiázy dělí na kožní, tkaninové, oční, ušní střevní a urogenitální. Čerstvé a hnisající rány jsou dále poškozovány přítomností larev. Ty svými proteolytickými enzymi rozpouštějí tkaniva a dochází k tvorbě exsudátu, kterým se živí. Do takových lézí pak vniká bakteriální infekce a dochází k celkovému onemocnění a možnému úhynu zvířete.