Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alergie u psů

21. 3. 2008

Alergie – základní informace

 

Alergie neboli přecitlivělost je nadměrná reakce těla na nejrůznější látky z okolního prostředí. Zařazení mezi „civilizační“ choroby podporuje i skutečnost, že postihuje domácí zvířata. Právě u psů jsou případy alergií nejčastější, a tím i nejlépe prostudované. S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů se zřetelně narůstající tendencí. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Často se podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u oblíbených plemen podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě. Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií.

Alergie (atopie) má totiž genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci a francouzští buldočci. V posledních letech je dohánějí pitbulové, němečtí ovčáci, američtí stafordšírští teriéři, ale i labradorští retrívři.

Velký vliv na rozvoj alergických reakcí má také hormonální stav organismu. Je statisticky prokázáno, že nejčastěji se alergická onemocnění u psů poprvé objevují mezi prvním a druhým rokem života, tj. krátce po dosažení pohlavní dospělosti. Některé alergie u fen také souvisejí s poruchami jejich pohlavního cyklu. Velkou měrou také ovlivňuje alergická onemocnění u psů obou pohlaví kastrace (většinou v pozitivním, někdy však i v negativním smyslu). Na řadu alergií však hormonální stav organismu ani věk zvířete nemá vliv. Tato onemocnění mohou vzniknout kdykoliv, tj. i u starých zvířat.

Mezi nejčastější alergeny u psů patří pyly různých rostlin, roztoči, plísně, bakterie či kvasinky, domácí prach, kouř, některé léky a chemikálie (pudry, koupele, léky). Pro psy mohou být alergenem i některé složky potravy (nejčastěji určité druhy masa a mléčné výrobky) nebo hmyzí antigeny (častá je alergie na bleší sliny a na jaře se může objevuje alergie na klíšťata.). Mezi vzácnější patří například alergie na šupiny odlupující se z kůže různých druhů zvířat a ptáků (včetně kožních buněk lidí nebo jiných psů), na látky z vlny či umělých vláken a na plasty (misky, obojky).

Alergeny z prostředí pronikají do těla vdechnutím ( inhalační alergie), s potravou (potravní alergie) nebo při dlouhodobějším styku s kůží (kontaktní alergie). K nástupu zcitlivování (senzibilizaci) dochází u disponovaného štěněte zřejmě již brzy po narození. U některých plemen, například šarpejů, se můžeme setkat se zjevnými příznaky alergie již ve třech měsících. U většiny případů (75 %) je pro alergie typický nástup příznaků mezi 1. – 3. rokem života. Širší věkové rozpětí mají potravní alergie, kontaktní alergie se rozvíjejí bez rozdílu věku, s věkem alergií spíše přibývá. Pes s rodinnou nebo plemennou vlohou k alergiím tzv. atopik má pak celoroční potíže.

Významným signálem možné alergie jsou především neutuchající nezvládnutelné pocity svědivosti v důsledku zánětu kůže. Tyto kožní alergie patří u psů mezi nejčastější kožní problémy. Typickými místy svědivosti jsou meziprstí a nadprstí, na hlavě tváře, oblast podpaží, spodní strany krku, hrudi a břicha, slzení a kýchání. Velice často se také vyskytují alergické změny na očních spojivkách a zevních zvukovodech. Někdy jsou však jediným projevem jen zarudlost kůže boltců, vleklé či recidivující záněty kůže nebo jen svědivý ekzém v okolí řitních žlázek.

 Alergické astma je u psa na rozdíl od člověka vzácné. Ke zjevnému projevu těchto potíží však dochází až po delší expozici alergizujícími látkami, kdy dochází k překročení tzv. „prahu svědivosti“, který je individuální.

Poněkud zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Rozvíjejí se vesměs až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy. Hlavním projevem je také svědivost, které často předchází ztráta srsti zejména na zadních plochách stehen. U 10 – 15 % případů přistupují i potíže trávicího ústrojí, například zvracení žlutavých hlenů, recidivující průjmy, eventuelně i postižení jater. Nejčastější bývá přecitlivělost na mléko, maso hovězí, vepřové, drůbeží, rybí, na vejce, obiloviny, ale i průmyslová krmiva, na která reaguje až 30 % psů.

Již z výčtu příznaků vyplývá důležitost celkového podrobného vyšetření v ordinaci i v laboratoři k vyloučení běžnějších a zvládnutelnějších nemocí s podobnými příznaky, významná je i anamnéza celého případu, vypozorovaná majitelem psa. Zvláště informace o stejných potížích v rodové linii a plemenná dispozice přibližují podezření ke konečné diagnóze alergie, resp. atopie. Ačkoli je známo mnoho o mechanismech průběhu alergických reakcí, dosud se neví, co vlastně zapříčiňuje jejich vznik.

ObrazekVeterinární alergologové vyžadují pro tuto diagnózu přítomnost alespoň tří hlavních příznaků a tří doplňujících příznaků vyjmenovaných výše. Teprve poté se vyšetření doplňuje testováním v alergologické ordinaci. Jedině pozitivita testů v souladu s příznaky a historií případu opravňují k vyslovení této nepříjemné diagnózy.


Léčebná opatření u psů jsou v první řadě snaha vyhnout se styku s pozitivně testovaným alergenem. To však bývá v životě psa často obtížné až nemožné. Jedině u kontaktních alergií lze odstranit z dosahu psa například vlněné či umělé textilie, plastovou misku či obojek. Odstranit prach se všudypřítomnými roztoči nebo plísněmi, nepouštět psa proběhnout v trávě či jej ochránit před běžnými kožními mikroby je nereálné. Proto se veterinární lékaři uchylují často k dlouhodobému podávání léků tlumících kožní zánět a svědivost.

U psů bohužel tzv. protialergické léky (hojně doporučované u lidí) zabírají jen nespolehlivě a také velmi rozdílně. Proto se častěji podávají hormonální přípravky kortikoidy tlumící zánětlivou kožní reakci. Ty ovšem, byť v minimálních dávkách, přinášejí časem mnoho vedlejších problémů, a proto také nemohou být definitivním řešením.

ObrazekNaději na doživotní odstranění nebo alespoň zmírnění alergických potíží přináší zatím pokus o přeladění imunitního systému alergického psa směrem k toleranci vůči pozitivně testovaným alergenům. Tento „boj s přírodou“ má samozřejmě mnoho úskalí, ale může být úspěšný až v 80 % případů.


Šance na úspěch je však podmíněna:

- co nejčasnějším odhalením alergie a zahájením léčby,

- správně postavenou diagnózou zkušeným veterinárním alergologem včetně správného vytipování alergizujících látek,

- zájem a spolupráce majitele psa na programu léčby.

 

ObrazekK pokusu o částečné ovlivnění nadměrné reaktivity psa se tedy rozhoduje, pokud:


- byly vyloučeny ostatní příčiny svědivosti a příznaky i historie případu odpovídají alergii

- výsledek testování byl pozitivní,

- pes je mladší než 8 – l0 let a vykazuje známky atopie více než čtyři měsíce v roce,

- nelze zamezit styku psa s alergeny v prostředí,

- příznaky alergie již nelze zvládat protisvědivými léčivy,

- majitel psa je ochoten a schopen pečlivé dlouhodobé spolupráce při léčbě.


Úspěšnost této imunoterapie totiž zcela závisí na věku psa. Nejvyšší úspěšnosti (cca 80 %) se dosahuje u mladých psů do pěti let. S každým dalším rokem klesá ochota organismu k příznivé odpovědi na léčbu. Po 8. – 10. roce bývá šance na úspěch již malá. Základem této léčby je dlouhodobé vpravování zvyšujících se dávek výtažku z alergizující látky do organismu psa s nadějí na postupné vypěstování snášenlivosti této látky. U psů se s výhodou používá výtažků alergenů v podobě kapek působících prostřednictvím sliznice tlamy psa. Majitel pak může provádět léčbu sám podle instrukcí a ve spolupráci s alergologickou ordinací. Důležitá je pečlivost a hlavně trpělivost, poněvadž k vyléčení alergie nemůže dojít během měsíce. Každé tělo odpovídá na léčbu s různou ochotou. Vždy jde o akci dlouhodobou. Příznivé výsledky lze očekávat nejdříve za několik měsíců.

 

 

 

Alergická onemocnění kůže

Nejčastějšími onemocněními kůže s alergickým základem u psů jsou atopická dermatitis (AD) a přecitlivělost na bleší pokousání (FBH). Za příčinu atopické dermatitidy je považována alergická reakce na vzdušné alergeny, jako je prach z domácích roztočů a různé pyly, zatímco alergenem u FBH je protein, obsažený v bleších slinách. 

Obrazek Atopická dermatitida má mnoho shodných charakteristik s podobným onemocněním u lidí, jako je rodinná charakteristika výskytu, nástup v raném věku, chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U člověka i psa byly u atopické dermatitidy pozorovány změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc, sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů) jsou u psa i člověka zvýšené. U člověka je syntéza IgE řízena hlavně dvěma cytokiny, produkovanými T lymfocity. Většina kůži infiltrujících lymfocitů a pro alergii typických lymfocitů v periferní krvi má cytokinový profil typický pro Th2 podskupinu. U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé. Podle kožních testů se rychlá reakce objevuje přibližně u 50 % psů s FBH a opožděná reakce u 15 procent. Oba typy reakcí vykazuje 30 - 45 % psů. 
 
Atopie psů je druhé nejčastější alergické kožní onemocnění u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3 - 15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince, ale vzhledem ke genetickým predispozicím je u některých plemen pozorováno častěji. V osmdesátých letech byla v Evropě tato predispozice pozorována u německých ovčáků, pudlů a boxerů. Současné publikace uvádějí plemennou predispozici labradorů, west highland white teriérů a boxerů v Anglii, bulteriérů, čaů, west highland white teriérů a boxerů v Německu, labradorů, tervuerenů, pyrenejských ovčáků, všech plemen setrů a foxteriérů v jižní části Francie, labradorů, zlatých retrívrů, německých ovčáků, west highland white teriérů v Holandsku, west highland white teriérů, boxerů, foxteriérů, německých ovčáků, labradorů, zlatých retrívrů a kernteriérů ve Švédsku.

Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda symptomy pacienta jsou alergického původu a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležitými body k diskusi s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a předešlé léčby a jejich účinnost. Tyto informace lze obdržet v průběhu vyšetření. Pomocí jsou zaznamenaná majitelova pozorování v chronologickém pořádku. U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku.

Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, pokud dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že kožní změny jsou sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test, než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.

Za základní příznaky jsou v současnosti považovány svědivost zahrnující tvářovou oblast a končetiny, podráždění kůže v oblasti ohybače paty a natahovače zápěstí, chronická či chronicky se opakující dermatitida, individuální či rodinná anamnéza atopie, plemenná predispozice. Nástup symptomů mezi 1. až 3. rokem věku, povrchový hnisavý zánět kůže, oboustranný zánět spojivek a zevního zvukovodu, kožní infekce Malassezia pachydermatis, okamžitá odpověď na kožní test na vzdušné alergeny a zvýšená hladina IgG a specifických IgE.

 Klinická léčba atopické dermatitidy by v základu měla vycházet z předpokladu, že pacient nebude nadále vystaven působení alergenu. Ve skutečnosti jsou taková opatření obvykle zklamáním, protože zabírají mnoho času, jsou drahá a efekt je omezený. Nejčastěji je zjištěna citlivost na více alergenů. Kromě odstranění alergenu je používána léková terapie s cílem odstranit svědivost a zánět. Obvykle je používán prednison, prednisolon, antihistaminika a esenciální mastné kyseliny.

Přecitlivělost na bleší pokousání (FBH) je nadměrná odpověď organismu na antigenní materiál přítomný ve slinách blech a je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoli věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1 a 3 roky stáří. Němečtí ovčáci, bouviéři a zlatí retrívři mohou být predisponovaní, ale běžně onemocní kterékoli plemeno včetně kříženců. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější, a v některých případech jsou projevy alergie méně závažné. Celkový přístup k diagnostice je obdobný jako u atopické dermatitis. 

ObrazekKlinické projevy přecitlivělosti na bleší pokousání jsou výsledkem svěděni a sebepoškozování. Můžou být celkem různorodé v závislosti od stupně senzitivity, velikosti bleší invaze, stadia nemoci (akutní, chronické) a také na případném konkurentním primárním (atopie) nebo sekundárním (bakteriální folikulitida - zánět vlasového míšku) onemocnění.



Klasické primární kožní léze u psů jsou malé, svědivé zarudlé pupínky v místě blešího kousnutí. Dermatitida (zánět kůže) u psů má typickou lokalizaci v hřbetní bedrokřížové oblasti, tvořící typický trojúhelník. Léze jsou dále patrné v oblasti stehen, břicha, slabinách a také na krku, předloktí a při kořeni ucha.

Při dalším působení blech jsou akutní primární léze rychle nahrazovány chronickými sekundárními příznaky jako spolupůsobení alergie, škrábání a kousání zvířetem (zarudnutí, zánět kůže, částečná nebo úplná alopecie - vypadávání chlupů).

Častá je také sekundární seborhea (kožní maz), páchnoucí jako žluklé máslo. Dlouhodobé trvání nemoci vede k vytvoření heperkeratózních změn, rohovatění pokožky, jejímu hrubnutí a rozrýhování a k hyperpigmentaci - zvýšenému množství barviva ve tkáni.

U přecitlivělosti na bleší pokousání se léčba soustředí na odstranění blech a jejich zárodečných stadií. Sání krve dospělou blechou může vyústit v mírné až těžké klinické příznaky. Kožní záněty i přenesené nemoci vyžadují dlouhodobou a často intenzívní veterinární péči. Zoonózy přenášené blechami jsou hrozbou zejména pro děti. Odblešení všech zvířat v domácnosti, výběr vhodného insekticidního přípravku a způsob jeho podávání by měl být uskutečněn podle druhu zvířete, jeho věku, velikosti invaze a s přihlédnutím na možnost reinvaze (nového napadení) a také důkladnou asanací prostředí. Jediným způsobem léčby a prevence vzniku alergie na bleší kousnutí je chránit zvíře i jeho okolí před blechami.

Vhodná terapie řeší likvidaci dospělých parazitů adulticidy v kombinaci s růstovými inhibitory hmyzu. Obvykle je též nutno použít léčiva na bázi prednisonu. Uvažuje se též o možnosti vakcinace proti proteinu z bleších slin.Přípravky proti blechám většinou působí na dvě místa ve vývojovém cyklu blech. Přípravky působící proti dospělcům blech se řadí mezi adulticidy, látky účinné proti vývojovým stadiím blech se označují jako růstové regulátory hmyzu anebo růstové inhibitory. Pokud potřebujeme zvíře odblešit, je samozřejmě třeba zvolit adulticid. Účinnost adulcitidního přípravku je definována jako letální (smrtící) účinek přípravku na blechy přítomné na zvířeti v době jeho aplikace. Dnešní adulcitidy splňují hned dvě kritéria: rychlé usmrcení blech a dlouhotrvající účinek. Pro majitele zvířete je důležitý také jednoduchý způsob aplikace a bezpečnost přípravku. Spot-on formulace (sprayové přípravky) se díky adulticidní účinnosti a lehké aplikaci staly přípravky první volby při odblešení a jsou oblíbené u veterinářů i majitelů zvířat.

 

 

Alergická onemocnění dýchacích cest

Na rozdíl od lidí je u psů relativně vzácnější výskyt alergických onemocnění na dýchacích cestách, přestože i zde jejich počet neustále narůstá. Tato onemocnění se mohou manifestovat na různých částech dýchacího systému. Jednou z méně závažných lokalizací je alergické postižení nosní sliznice, tzv. alergická rýma.

U psů zatím není příliš častá, a proto není doposud v odborné literatuře popisována do všech podrobností. Rozvoj tohoto onemocnění je podmíněn stykem s vyvolávajícím alergenem, například nové postele, koberec, nábytek, čisticí prostředky v domácnosti, cigaretový kouř, prach, rostlinné pyly. Alergická rýma se projevuje kýcháním a čirým vodnatým výtokem z nosu, který se vlivem sekundárních komplikací může měnit v hlenovitý až hnisavý. Jednoznačná diagnostika této nemoci je založena na poměrně náročné metodě biopsie nosní sliznice. Proto by se měla stanovit co nejpřesnější diagnóza na základě klinických příznaků a souvislosti obtíží se současným nebo nedávným stykem s určitou alergizující látkou.

Léčba alergického zánětu nosní dutiny spočívá zejména v odstranění styku s vyvolávajícím alergenem (v rámci našich možností) a v krátkodobém nebo dlouhodobém podávání protialergických léků (antihistaminika a kortikosteroidy). Pokud organismus zvířete na tuto léčbu rychle a spolehlivě odpoví, je prognóza alergické rýmy poměrně dobrá.

Daleko závažnějším onemocněním je alergický zánět průdušek (tzv. alergická bronchitida). Tato choroba je charakterizovaná zúžením dýchacích cest, které je způsobeno hromaděním hlenu a zánětlivého sekretu v průduškách, reflexním stažením a zbytněním hladké svaloviny průdušek a akumulací zánětlivých buněk uvnitř sliznice dýchacích cest. Psi bývají tímto onemocněním postiženi častěji v mladém a středním věku. Ještě častěji než u psů se alergická bronchitida vyskytuje u koček, u kterých se ujalo označení tohoto onemocnění pojmem kočičí astma. Alergická bronchitida je způsobena nadměrnou imunitní reakcí na vdechované alergeny. Bohužel se však často vyvolávající antigen u zvířat nepodaří identifikovat.
Klinicky se toto onemocnění nejčastěji projevuje dráždivým kašlem, který v některých případech může přecházet až do záchvatu dušení. Při dýchání takto nemocného psa můžeme někdy na dálku pouhým uchem slyšet pískavé nebo sípavé šelesty.

Diagnostika této nemoci je také poměrně složitá. Spočívá především v provedení kvalitních rentgenových snímků hrudníku, kde můžeme nalézt zvýraznění stěny jednotlivých drobných průdušek a často přeplnění plic vzduchem v důsledku nedostatečné vydechovací schopnosti postiženého zvířete. Složitějšími metodami jsou pak bronchoskopie nebo tzv. transtracheální laváž, spočívající ve výplachu dýchacích cest fyziologickým roztokem a následným laboratorním a mikroskopickým vyšetřením získaného výplašku. Někdy nám k diagnostice může přispět i odběr krve a stanovení krevního obrazu. Ke zjištění možných vyvolávajících alergenů lze využít i alergických kožních testů. Ne vždy však tyto metody přinesou veterinárnímu lékaři jednoznačný diagnostický závěr.

Alergická bronchitida se někdy velmi nesnadno odlišuje od napadení zvířete plicními červy. Podobné příznaky může mít i časná infekce škrkavkami během migrace jejich larev přes plicní tkáň a dýchací cesty. Léčba alergického zánětu průdušek závisí na závažnosti klinických příznaků. Při akutní dechové tísni je nezbytné okamžité nitrožilní podání příslušných léků a v případě potřeby připojení zvířete na kyslíkový přístroj. Následná léčba vyžaduje dlouhodobé podávání protialergických léků v kombinaci s léky napomáhajícími udržovat průdušky v rozšířeném stavu. Klinické příznaky se většinou dají poměrně dobře za pomoci léků potlačovat, avšak úplné vyléčení nebývá možné bez odstranění vyvolávající příčiny.

Alergická bronchitida může často přejít do tzv. chronické bronchitidy, charakterizované nezvratnými změnami na dýchacích cestách v podobě zvazivovatění, zbytnění jejich sliznice, nahromadění hlenů a chronického zánětu. Komplikací chronické bronchitidy může být někdy i trvalé rozšíření většiny nebo jen části dýchacích cest. Chronická bronchitida je nejčastěji onemocněním psů středního a vyššího věku, především u malých plemen. Hlavním příznakem této nemoci je dlouhodobý (chronický) pomalu se zhoršující kašel, často doprovázený sípavými zvuky a zvýrazněnými dýchacími šelesty, zejména při výdechu. Současně můžeme pozorovat dušnosti spojené s usilovnějším výdechem a někdy i celkové příznaky nemoci v podobě zvýšené unavitelnosti při zátěži. Příčinou chronické bronchitidy mohou být kromě alergických reakcí i jiná onemocnění dýchacích cest včetně chronických infekcí a některých vrozených vad. Z toho vyplývá i nesnadná precizní diagnostika, k níž využíváme podobných metod, jež byly uvedeny výše.

Léčba chronické bronchitidy je zaměřena především na snížení frekvence kašle, potlačení zánětlivých změn a terapii vzniklých komplikací (nejčastěji v podobě bakteriální infekce). K těmto účelům se ve veterinární medicíně používají protizánětlivé léky na bázi kortikosteroidů, antibiotika, látky rozšiřující průsvit průdušek (tzv. bronchodilatátory) a látky tlumící kašel (tzv. antitusika). Každý jedinec vyžaduje individuálně specifickou terapii pomocí kombinace různých léků, kterou je často nezbytné v průběhu léčby modifikovat. Úspěšnost léčby závisí na tom, do jaké míry se podaří příznaky nemoci a její komplikace tlumit. Většinou se jedná o léčbu dlouhodobou, v mnoha případech celoživotní.

 Kromě zmíněných léčebných opatření je zapotřebí omezit fyzickou i psychickou zátěž organismu a u obézních psů redukovat jejich tělesnou hmotnost. Je vhodné zajistit i dobrou hydrataci dýchacích cest prostřednictvím inhalací páry, například v místnosti s odpařovačem nebo v koupelně. Současně bychom měli udržovat celkovou hydrataci organismu dotací tekutin. K prevenci chronické bronchitidy přispívá i řádná ústní hygiena a pravidelné očkování proti respiratorním virovým infekcím. Rovněž se nedoporučuje podceňování běžných bakteriálních infekcí, jejichž nedůsledná léčba může vést k senzibilizaci imunitního systému a následnému vzniku alergického onemocnění.

Další nemocí, v souvislosti s alergickými reakcemi, je tzv. eosinofilní onemocnění plic. Jde o chorobu, při níž se přímo v plicní tkáni difusně nebo ložiskově hromadí populace bílých krvinek, které nazýváme eosinofily. Jsou to buňky, které hrají velkou roli právě v průběhu nadměrných imunitních reakcí, ale mají zároveň velký význam při obraně organismu proti parazitárním infekcím. Příznaky alergického onemocnění plic jsou závažnější než u alergické bronchitidy. Manifestují se především kašlem, zvýšeným dýchacím úsilím, sníženou tolerancí zátěže, ale někdy i celkovou skleslostí, nechutenstvím a hubnutím. Diagnostika, léčba a prognóza tohoto onemocnění je podobná jako u alergické bronchitidy.

Z charakteristik všech uvedených alergických nemocí vyplývá, že se jedná o procesy poměrně závažné a dlouhodobé, v mnoha případech i doživotní. Nemusejí přetrvávat neustále, ale mohou se v kratších nebo delších časových intervalech vracet. Většinou neohrožují zvíře přímo na životě, ale jsou pro něj výraznou přítěží ovlivňující kvalitu jeho života. Z hlediska dobrého léčebného zvládnutí těchto onemocnění je nutná kvalitní spolupráce majitele s veterinárním lékařem. Vzhledem k velké náročnosti úspěšné léčby je zapotřebí značné trpělivosti z obou stran. Reálnou skutečností je nezbytnost průběžné modifikace započaté terapie u poměrně velkého počtu nemocných psů. Pokud se však dodrží základní léčebné a preventivní postupy, daří se úspěšně vyléčit nebo alespoň utlumit i skupinu těchto nepříjemných onemocnění.

 

 

Potravní alergie


Potravní alergie je definována jako imunologicky vyvolaná reakce na krmivo.V mnoha klinických případech není příčina zcela přesně určena. Podílejí se na ní imunologické mechanismy typů I–IV. Naopak potravní intolerance je termín, popisující jakoukoli nepříznivou reakci na krmivo, která nemá imunologický podklad včetně otrav z potravy (způsobenými přímým účinkem toxinů). Z praktického hlediska je klinik postaven před chronické onemocnění kůže, způsobené potravou. Nejčastějšími alergeny v potravě bývají proteiny.

ObrazekŽádná ze studií neprokázala vliv pohlaví na toto onemocnění. Podle některých studií jsou k potravní alergii více náchylná plemena soft coated wheaten teriér, west highland white teriér, dalmatin, kolie, šarpej, lhasa apso, kokršpaněl, malý knírač, labradorský retrívr, jezevčík a boxer. Data z Koloradské státní univerzity poukazují na zvýšené riziko vzniku tohoto onemocnění u retrívrů. Přestože vliv věku se podle různých případů liší, až 33 % případů vzniká u jedinců mladších jednoho roku. Jednoduše řečeno, přestože potravní alergie může vzniknout v jakémkoli věku, je třeba s ní vždy počítat při diagnostice svědivostí u mladých psů.

Nejčastějším příznakem potravní alergie je nesezónní svědivost. Obvykle celého těla. V některých případech je svědivost výraznější v oblasti nohou nebo uší.První kožní změny se projevují jako pupínky a zčervenání kůže. Následují hnisavé záněty kůže, ztmavnutí míst a zvýšení tvorby mazu. Klinické příznaky u kokršpanělů jsou velmi podobné jako idiopatický mazotok, typický pro toto plemeno.

Potravní alergie může být skrytou příčinou poruch v tvorbě drápu, jako je růst špatně tvarovaných drápů nebo odpadávání drápů. Popisované současné gastrointestinální potíže jsou poměrně řídké. Přesto jedna ze současných studií popisuje dvacet případů, při kterých se objevovaly typické příznaky zánětu tlustého střeva, jako je hlen a krev ve stolici, častější a bolestivé kálení.

Neurologické a dechové příznaky jako astma byly popsány velmi zřídka. Současně s touto alergií byly pozorovány také atopický ekzém, alergie na bleší pokousání a na hovězí inzulín. Současně byly též pozorovány hnisavé a kvasinkové záněty kůže. Povrchový nebo hluboký hnisavý zánět kůže může být jediným klinickým příznakem potravní alergie u psa. Takoví jedinci jsou po podání antibiotik bez příznaků a svědivosti. Zde je důležité diagnostikovat a léčit sekundární infekci, přičemž by měl být klinik upozorněn na alergii přetrvávající svědivostí po léčbě.

Ideální diagnostickou metodou je zkrmování eliminační (hypoalergenní) diety. Zkušenosti s diagnostikou potravní alergie dermatologickými či serologickými testy má u domácích mazlíčků autor špatné. Eliminační dieta obsahuje nejčastěji jeden zdroj proteinů a jeden zdroj škrobu. Musí být složena s ohledem na původní krmnou dávku pacienta. Lékař by neměl zapomenout na skutečnost, že psi žijící v domácnosti společně s kočkami, mají přístup k rybím proteinům, a to buď konzumací kočičího krmiva nebo jejich výkalů.

 Začíná se většinou dietou, složenou z vepřového masa a brambor nebo fazolí. Někdy se používají i exotičtější zdroje, jako je losí maso. Během eliminačního období nesmí být psu kromě čisté, pitné vody podávány ani žádné pamlsky, nebo ochucené léky, vitaminové přípravky apod. Zubní pasta s proteinovou příchutí by měla být nahrazena pastou bez proteinů. Tato krmná dávka je nevyvážená, takže je nutno upozornit majitele na možnou ztrátu tělesné hmotnosti zvířete, lupovitost či zhoršenou kvalitu srsti. Eliminační diety jsou také na trhu ve formě speciálních diet jak v suché, tak konzervované formě. Běžná délka používání diety je od 8–12 týdnů. Přetrvávání svědivosti po tomto období může svědčit o nutnosti podávat dietu neustále, či svědčí o přítomnosti nějaké další hypersenzitivity. Pokud současně probíhá kvůli těžké svědivosti a infekcím kůže léčba antibiotiky a kortiksosteroidy, je nutno podávání eliminační diety prodloužit nejméně o dva týdny po ukončení terapie, aby byly výsledky průkazné.

Potvrzením diagnózy je obnova klinických příznaků po opětovném nasazení původního krmiva. Příznaky nastupují v průběhu jednoho až dvou týdnů. Poté je zvířeti znovu nasazena eliminační dieta a majitel může postupně přidávat jednotlivé alergeny po jednom či dvou týdnech k odhalení vyvolávajícího alergenu. Nejčastěji prokazované alergeny u psa jsou hovězí a kuřecí maso, vejce, mléko, sója, kukuřice a pšenice. U koček ryba a mléčné výrobky. Alergie k více než dvěma alergenům jsou výjimkou. Pokud je alergen odhalen, lze psovi nasadit komerčně vyráběné krmivo, které ho neobsahuje. Pokud majitel odmítá provokační testování přidáváním alergenů, nezbývá, než zvíře nadále krmit eliminační dietou!

 

 





 

optimalizace PageRank.cz