Poradna Psí školy ARCA

U pachové práce je stopa starší, delší, se dvěma lomy a dvěma předměty. Kdo trénoval poctivě na ZMT, má skoro vystaráno. Psovi je jen třeba vysvětlit, že po předmětu stopa nekončí a že je třeba pokračovat dál. To znamená, že označí-li pes předmět, doběhne psovod ke psu, předmět odebere a jen velmi krátce psa pochválí a vybídne jej povelem "hledej, stopa" k další činnosti. Po vypracování druhého lomu následuje třetí, a tedy poslední, úsek stopy a zakončující předmět. Zde přichází pochvala naplno a projevená radost psovoda musí být obrovská. Okamžitě uvolníme psa ze stopovací šňůry a za odměnu mu házíme nalezený předmět. Pokud pes není až tak náruživý aportér, můžeme ho odměnit pamlskem.

V této fázi stopování začínáme klást na psa vyšší nároky. Začínáme měnit terén. Stáří stopy zatím zachováme zhruba na 30-60 minutách. Terén měníme tak, že začneme šlapat stopu na trávě či osení a po druhém lomu přejdeme třeba na uvláčenou oranici (obr. 1). Nebo začneme na oranici a druhá polovina stopy povede lesem (obr. 2). Můžeme též našlapat stopu přes polní cestičku, přes zarostlou mez anebo přes úzký potůček. Musíme psa učit tyto překážky plynule přecházet, až bude pracovat tak dokonale, že bude schopen přejít státní silnici a na druhé straně si stopu sám vyhledat a pokračovat dál.

Je též možné si při pokládání stopy překřížit vlastní položenou stopu (obr. 3) anebo si nechat již našlapanou stopu přešlápnout od jiného psovoda (obr. 4). Vždy bedlivě sledujeme psa, jak se s místem křížení vypořádá a zda je schopen rozlišit naši stopu od stopy rušící. Pokud by psovi místo křížení dělalo problémy, chvíli jej necháme pracovat, a pak mu pomůžeme tak, že jej na pokračování stopy nenásilně převedeme. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že psovod vyžadoval náhradní stopu jen proto, že mu tu jeho přešlápl náhodný chodec anebo myslivec. Je to naprosto zbytečné a kvalitně připravený pes se s takovou maličkostí hravě vyrovná.

V tomto stádiu výcviku už nás musí zajímat, na kolik procent je pes schopen vypracovat námi položenou stopu samostatně, bez jakékoli naší pomoci. Vždy si musíme uvědomovat, že místo, kde psa opravíme a sami ho navedeme na stopu, by při zkouškách bylo místem, kde by nás rozhodčí odpískal. Pokud nám pes předvádí natolik kvalitní práci, že jej ani na dvacáté tréninkové stopě nemusíme opravovat, požádáme některého ze zkušenějších kolegů, aby nám našlapal stopu cizí, pouze patnáct minut starou, ale abychom neznali její směr ani průběh. Budeme znát pouze místo nášlapu, počet lomů a předmětů. Pokud i tuto stopu pes vypracuje bezchybně, nemusíme se bát přidat čas a zkoušet vypracovávat stopy vlastní, 2-3 hodiny staré. Pokud budeme mít takovou rezervu, nemusíme se stopy na T 1 naprosto obávat.

Nejprve si zkusíme cvik vstaň. Psovod stojí v základním postoji, pes sedí u levé nohy psovoda. Psovod zavelí psovi "vstaň" a mírně naznačí levou nohou, jako by se chtěl dát na pochod, přičemž pravá ruka zvolna zatáhne vodítko směrem kupředu. Jakmile pes vstane, psovod se po půlkroku zastaví a pochválí psa "ták je hodný vstaň". Chvíli vydrží v této pozici, kdy pes stojí vedle jeho levé nohy, a pak zavelí "k noze" a normálním pochodovým rytmem se rozejde. Po několika krocích zavelí znovu "k noze" a zastaví se. Pokud pes neusedne sám, dá mu k tomu povel. Tento postup zopakuje v jedné sérii asi desetkrát, a pak dá psovi volno.

Postupně po povelu "vstaň" jen mírně pokrčíme nohy v kolenou, což psovi jako náznak rozcházení stačí. Nemá valnou cenu přizvedávat psa pravou rukou pod břichem, protože pes se většinou po ruce točí anebo se začne přikrčovat, což je věc pro nás nežádoucí.

Nyní si povězme několik slov o nácviku ulehnutí psa u nohy psovoda. Psovod opět stojí v základním postoji, pes sedí u jeho levé nohy. Psovod zavelí psovi "lehni" a současně mávne levou rukou podél psa směrem shora dolů. Po tomto povelu se psovod předkloní a pravá ruka táhne zkráceným vodítkem směrem dolů a kupředu, přičemž levá ruka mírně tlačí na kohoutek psa, až psa přinutí ulehnout. Chvíli zůstane psovod předkloněn a snaží se levou rukou přidržovat psa v zaujaté poloze. Pokud je pes klidný a leží, přišlápne si vodítko levou nohou tak, aby nedovolilo psovi vstát a snaží se narovnat do vzpřímeného postoje. Leží-li pes u nohy psovoda, opět jej pochválí "ták je hodný lehni" a chvíli vydrží.

Byl by zázrak, kdyby se nám tento cvik povedl napoprvé. Začátky bývají nelehké a tak je potřeba se ozbrojit trpělivostí. Psi se většinou ulehnutí brání, někteří to berou jako výzvu ke společnému hraní, ulehají na bok anebo se začnou válet na zádech a tak podobně. Pokud se takto pes chová, nesnažíme se jej rovnat, a klidně se se psem rozejdeme, abychom po pár krocích celý postup zopakovali.

Při této příležitosti je vhodné říci, že tento cvik je třeba připravovat od nejútlejšího mládí psa, kdy se dá s malým štěnětem poměrně snadno manipulovat. Začínáme-li tento cvik s ročním habánem, máme o práci postaráno. Ke cviku SLV (sedni, lehni, vstaň) je dobré připomenout, že polohy je nutné vyžadovat vždy v jiném sledu. To znamená, že jednou začneme ulehnutím, podruhé vztykem anebo že po povelu "lehni" nepřijde "sedni", ale cviky přerušíme a dáme se na pochod. To proto, že zvláště u tohoto cviku se vytváří velmi rychle tzv. dynamický stereotyp, a pak s úžasem zíráme, když po povelu "sedni" pes po několika vteřinách ulehne a za chvíli vstane. Zde je důležité měnit i časové intervaly povelů. Jednou provedeme SLV během 10 vteřin a příště necháme psa ve výdržích. Mnoho psovodů tento jednoduchý cvik většinou rychle přechází, v domnění, že už pes nedělá chyby, ale počty bodů ze soutěží nás přesvědčují o opaku.

Dalším cvikem, který nás čeká, je odložení za pochodu do polohy vleže. Sami vidíme, jak je důležité, aby cviky poslušnosti v jednotlivých zkouškách na sebe metodicky navazovaly. Naučili jsme psa cvik lehni u nohy psovoda a nyní se nám to bude náramně hodit.

Nácvik začneme opět ze základního postoje. Zavelíme psovi "k noze", levá dlaň tleskne na levé stehno a rozejdeme se v normálním pochodovém rytmu. Po ujití asi dvaceti kroků zavelíme psovi "lehni" a levá ruka mávne podél psa shora dolů a v závěrečné fázi nám přitlačí mírně na kohoutek psa, čímž ho donutíme ulehnout. Při této činnosti se může psovod na chvíli pozastavit. Jakmile pes leží, pravá ruka pustí vodítko a levá ruka, respektive její dlaň, jde prudce před čenich psa (bez doteku) a zavelíme "zůstaň" a pokračujeme v chůzi ještě asi pět kroků. Zde se otočíme a vracíme se ke psu, abychom ho obešli a přiřadili se k jeho pravému boku. U psa se zastavíme a snažíme se, aby zůstal v poloze vleže, až do doby, kdy mu dáme povel "sedni". Pokud pes zůstává na místě, můžeme postupně zvětšovat vzdálenosti od něj. Pokud se snaží vstávat anebo popolézat, což nám obratem sdělí pomocník, který nás zpovzdálí sleduje, abychom se na psa nemuseli stále obracet, nebudeme psa opravovat na dálku, nýbrž se k němu okamžitě vrátíme a celou akci zopakujeme.

Některý pes tento cvik pochopí okamžitě, u jiného budeme muset mnohokrát opravovat a opakovat. Klidnější psi takovéto cviky zvládají dobře, psi s vysokým temperamentem anebo s velkou vazbou na psovoda mají většinou problémy. I zde platí, že trpělivost přináší růže. Pokud psovod nevyskočí z kůže.

Aport přes překážku 80 cm vysokou by neměl dělat potíže, pokud jsme ze psa vychovali náruživého aportéra. V první fázi nácviku natrénujeme překonávání překážky. Nastavíme si výšku nízké překážky na 60 cm, a se psem na vodítku, za mírného klusu, navádíme psa k překonání překážky tam i zpět. Důležité je za běhu před překážkou nezpomalovat a nechat v délce vodítka dostatečný prostor k tomu, aby si pes srovnal krok a mohl se dostatečně odrazit k překonání překážky. Je dobré využít napodobovací metody a zařadit se do skupinky psů, kteří v řadě za sebou překonávají překážku jeden za druhým.

Poté si hodíme aport několikrát za sebou na volno, bez trvání na přesném provedení. Psa tzv. nabudíme. Pak se psem u nohy dojdeme před překážku a zde psa posadíme. Upravíme si vzdálenost od překážky tak, aby vyhovovala psovi k odrazu, ale nestavíme se zase příliš daleko, aby vzdálenost nedávala prostor k tomu, aby mohl pes překážku oběhnout, aniž by ji překonal. Přidržíme si psa za obojek a tak, aby to dobře viděl, odhodíme aport přes překážku. Aport by měl dopadnout asi čtyři až pět kroků za překážku. Poté zavelíme "vpřed, aport" a držíce psa za obojek mírně popoběhneme k překážce, a těsně před ní, tak aby měl prostor na odraz, psa pustíme. Překoná-li pes překážku a uchopí aport, poklepáním ruky na překážku mu naznačíme kudy zpět, zavelíme "zpět, aport" a rychle odstoupíme od překážky, aby měl pes dostatek místa na doskok. Pokud by mu tento postup dělal potíže a pes by nám překážku zpět obíhal, provedeme celý tento postup na delším vodítku, s tím, že se psem pro aport běžíme a zpět též.

V tomto případě nebudeme trvat na předsedání a předpisovém odevzdávání aportu. Pokud pes bude překážku zvládat, přidáme výdrže před vysláním, jako u aportu volného, a celou povelovou techniku omezíme pouze na povely "vpřed, aport", "zpět" a "pusť". Po odevzdání aportu vsedě následuje povel "k noze".

Na nácvik překonávání nízké kladiny se můžeme připravovat při vycházkách se psem, kdy ho učíme chodit po padlých stromech, úzkých lávkách, apod. Jinak celý nácvik kladiny je věc velmi jednoduchá, protože začínáme chodit po kladině na vodítku, psa si můžeme přidržovat a pomáhat mu tak udržet potřebnou rovnováhu. Pokud psi přes kladinu velmi pospíchají, naučte je na kladině zastavit, přijmout pamlsek, a pak klidně a pomalu pokračovat dál. Pokud pes na kladinu nechce, můžeme mu mírným tahem za vodítko pomoci anebo po kladině po metru položit pamlsky a lákat psíka na ně. Nácvik kladiny většinou nezabere více času jak čtvrt hodiny a máte doživotně vystaráno.

Je třeba dbát, aby kladina měla správné rozměry, aby nebyla příliš úzká a aby náběhová prkna měla doporučený sklon, tedy požadovaných 30 stupňů. Dbejte, zvláště při nácviku, aby náběhová prkna nebyla kluzká po dešti anebo námraze. Jeden nešikovný pád s kladiny může psíka na dlouhou dobu odradit. I u tohoto nácviku je velmi účelné zapojit napodobovací metodu a překonávat kladinu ve skupince psů v těsném sledu za sebou. Pokud pes s kladiny seskočí už z náběhového prkna, nerovnejte jej, ale znovu se zařaďte na konec řady a celý pokus opakujte tak dlouho, až se zadaří.