Poradna Psí školy ARCA

Zkouška ZMT je zkouškou základního minima pro všestranné psy a dává svou náplní šanci především psovodům z řad mládeže získat první zkušenosti a poznatky o výcviku. V této zkoušce je stopa vlastní, 150 kroků dlouhá, 15 min. stará, s jedním obloukem napodobujícím pravý úhel, zakončená předmětem psovoda.

Rozhodčí, po dohodě s vedoucím zkoušek, určí terén, na kterém se pachové práce budou provádět. Pak si zavolá psovoda, který je vybaven cedulkou k vyznačení nášlapu a jedním předmětem, který by se neměl příliš odlišovat od zbarvení terénu, na kterém budou stopy pokládány. Rozhodčí určí, kde stopa začne a jakým směrem povede. Psovod v určeném prostoru zapíchne cedulku a udělá jeden krok vpřed. Zde pak provede tzv. nášlap, tj. místo, na kterém zanechá nejvíce pachu, aby měl pes kde pach nasumovat. Psovod pouze našlapuje a tvoří tak kruhovou plochu o průměru zhruba 60 cm. Terén se nesmí botami rozrývat. Na povel rozhodčího vyjde psovod normálním krokem do směru, který mu byl určen. Po zhruba osmdesáti krocích, opět na povel rozhodčího, udělá psovod malý oblouk vpravo nebo vlevo, tak jak mu určil rozhodčí. Oblouk má napodobovat pravý úhel a má mít jen malý rádius. Po ujití asi sedmdesáti kroků rozhodčí zavelí "předmět" a na tento povel položí psovod přesně na stopu vlastní předmět. Předmětem stopa končí a psovod udělá několik odskoků vpravo nebo vlevo od předmětu. Potom se vrátí určeným směrem zpět na stanoviště psovodů.

Proč od předmětu uskakujeme a nepokračujeme dále stejným směrem? Je to z toho důvodu, aby pes, který předmět přejde, se dostal do pachově prázdného prostoru, který ho donutí začít stopu opět hledat, a na položený předmět posléze narazil. Je to samozřejmě s bodovou ztrátou, ale pes má zakončení stopy předmětem, což je metodicky správně. Pokud bychom po položení předmětu pokračovali ve šlapání dále, tak by pes, po přejití předmětu, pokračoval po stopě až do té doby, než by jej psovod na povel rozhodčího zastavil. Pes tak vlasně odchází ze stopy, která nemá ukončení, a to není dobré.

Nyní má psovod dvanáct minut na to, aby psa nechal vyběhat a vyprázdnit anebo mu dal ještě před stopou napít. Zvlhčená nosní sliznice je zvláště ve vedrech velmi důležitý faktor, který může rozhodnout o úspěchu stopy. I to vyběhání není samoúčelné. Není nic trapnějšího, než když pes vykonává svoji potřebu po uvedení na stopu.

Po uplynutí času určeného ZŘ na stáří stopy vyzve rozhodčí psovoda k vypracování. Psovod s upoutaným psem na vodítku předstoupí před rozhodčího, představí se svým jménem, oznámí rozhodčímu i jméno psa a sdělí, jakým způsobem pes nalezený předmět označuje. Příklad: "Pane rozhodčí, psovod Jan Komárek se psem Fanto jsou připraveni ke splnění pachové práce. Nalezené předměty pes označuje zalehnutím." Rozhodčí poděkuje a sdělí psovodovi, že může pracovat.

Uvedení psa na stopu je činnost, ve které se velmi chybuje, a proto ji věnujme trochu pozornosti. Psovod ví, kde má cedulku, která označuje začátek stopy, náš známý nášlap. Přivedeme psa do vzdálenosti asi pěti kroků před tuto cedulku a zavelíme psovi sedni. Potom sundáme psovi obojek a vodítko a ustrojíme psa do stopovacího postroje. Pokud psovod postroj nepoužívá, nechá psovi hladký obojek. Potom si psovod pečlivě rozbalí stopovací šňůru tak, aby na ní nebyly žádné smyčky nebo uzly. Karabinu, která šňůru ukončuje, držíme v ruce a zbytek šňůry odhodíme za sebe. V této fázi buďte klidní a nespěchejte. Vyrazit na stopu se zamotanou šňůrou může vést k rychlému konci. Čas k vypracování stopy se sleduje až od doby uvedení psa do nášlapu.

Připnutí stopovací šňůry na postroj nebo na hladký stahovací obojek je podnět pro psa, že se půjde čuchat. Proto nevoďte psa na šňůře už na hlášení, protože vám pes bude cestou sbírat veškeré pachy. Je-li pes ustrojen, přivedeme jej zhruba dva kroky před nášlap a velíme povel "hledej, stopa". Stopovací šňůru držíme v jedné ruce a druhá ruka ukazuje do prostoru nášlapu. Zde psovodi nejvíce chybují v tom, že se postaví se psem přímo do nášlapu, a ve snaze, aby pes co nejrychleji postupoval po stopě, nenechají psovi dostatek prostoru k nasátí pachu. Nedělejme si iluze, že pes bude na nášlapu nějak dlouho "študovat". Pro psa je patnáctiminutová stopa tak snadná záležitost, že se v naprostém klidu chytne i v průběhu stopy. My jen musíme psa naučit, aby se nášlapem naučil procházet. Pes zaregistruje zesílený pach a to mu k orientaci stačí. Tento návyk bude důležitý později, až budeme dělat starší stopy a na těžších terénech. Pak poznáte, jak se pes dovede k nášlapu vrátit a pečlivě si pach pobrat.

Projde-li pes nášlapem a vyjde do směru stopy, stůjte na místě a nechejte šňůru volně prokluzovat v ruce. Ujde-li pes asi pět metrů, přibrzděte šňůru v ruce a nechejte se tzv. do stopy vytáhnout. Pes, který je pevně na stopě, tento tah překoná a bude se snažit pokračovat dále po stopě. Po ujití dalších dvou kroků šňůru uvolněte, ale pouze tak, aby mezi psem a vámi byla šňůra stále mírně napnutá. Vytáhne-li pes šňůru na celou délku, pak vyjděte za ním. Pokud by se stalo, že pes přes nášlap vyjde do jiného směru, než vede stopa, opět mu povolte šňůru asi na pět kroků a pevně ji přidržte a psa do jiného směru nepouštějte. Pes začne na zkrácené šňůře pobíhat a bude se snažit stopu zachytit. Chvíli jej nechejte samostatně pracovat a pak naprosto klidným hlasem zavelte znovu "hledej, stopa" a vyčkejte, až pes vyrazí do správného směru.

Při postupu psa po stopě se snažte co nejméně psa ovlivňovat hlasem. Postupuje-li pes po stopě správným směrem, následujte jej a bedlivě sledujte chování psa. Pokud je pes na stopě, vždy to dává nějakým, pro něj typickým, způsobem najevo. Je na vás, abyste tuto avizaci co nejdříve při tréninkových stopách vypozorovali a věděli pak přesně, kdy je pes na stopě a kdy mimo ni. Stejný styl, jaký používá váš pes na vlastních stopách, používá i na cizích, a tak se velmi rychle naučíte rozpoznat, zda pes skutečně na stopě je.

Stane-li se, že pes při postupu na rovném úseku náhle odbočí ze směru, okamžitě se zastavte a podržte stopovací šňůru. Pes nebude moci dopředu a začne pobíhat a hledat. Psovod musí okamžitě dobírat stopovací šňůru až do vzdálenosti asi pěti kroků a v klidu vyčká, až pes najde správný směr stopy. Až když si pes tahem na šňůru vynucuje puštění do správného směru, pak teprve šňůru povolujte a následujte jej.

Práce na lomu, v tomto případě na oblouku. Lomem označujeme místo, kde stopa náhle mění svůj směr. Pokud jsme při nácviku pachových prací příliš nepospíchali a z rovných, přímých stop jsme přecházeli postupně na mírné zakřivení až po oblouky napodobující pravý úhel, nebude nám vypracování oblouku činit žádné problémy a pes jej při postupu po stopě ani nezaregistruje. Přesto se stává velmi často, buď vlivem povětrnostních podmínek nebo vlivem terénu, na kterém je stopa položena, že pes lom tzv. přejde. Opět je velmi důležité znát chování svého psa na tréninkových stopách. Jestliže vím, že mi pes lomy přechází o dva metry při tréninku a pak teprve avizuje ztrátu stopy, bude se stejná situace opakovat i nyní. Podstatné je, že my se musíme naučit z takovéto situace vyjít a stopu s úspěchem dokončit.

Postup je následovný. Dává-li pes svým chováním najevo, že lom přešel a že se tak dostal do prostoru, kde žádný pach není, je na nás, abychom okamžitě zastavili, přidrželi šňůru a nechali psa samostatně vyhledat pokračování stopy. Sám tyto situace řeším tak, že přejde-li mi pes lom zhruba o dva metry, povolím mu šňůru asi na čtyři až pět metrů a nechám jej vypracovat kolem sebe kružnici. Z této kružnice musí být zákonitě východ, kudy stopa pokračuje. Je otázkou nácviku, na kterou stranu začne pes hledat (zda je tzv. levotočivý či pravotočivý). Vím-li, že stopa je lomená doprava, snažím se, aby i postup hledání byl v tomto směru. Jde samozřejmě o rychlost vyhledání a tedy o body. Pokud se jedná o stopu cizí a já nevím, kudy stopa pokračuje, je to otázka štěstí anebo větru, který může pach psovi tzv. hodit.

Po vypracování lomu se dostáváme na poslední úsek stopy a k předmětu. Předmět by měl pes označit nahlášeným způsobem. Přesvědčivé označení je zalehnutí u předmětu a podání předmětu psovodovi po příchodu. Podávání předmětu oceníme zvláště tehdy, děláme-li stopy v noci. Po předání předmětu ihned odepneme psa ze stopovací šňůry a radostnou pochvalou mu dáme najevo, že jsme byli s jeho prací spokojeni. Zvláště v začátcích stopování pochvalou nešetříme, neboť jak víme sami ze své zkušenosti, každá pochvala povzbuzuje k lepším výkonům.

K pachovým pracím bych rád podotkl, že vyžadují absolutní klid od psovoda, maximální kontakt mezi psovodem a psem, vyhýbat se trestům a všem donucovacím prostředkům a hlavně maximální orientaci v terénu a paměť.. Pamatujme, že pes i po dlouhodobé domestikaci je zvířetem šerosvitu, a proto jeho vnímavost a pozornost je tomuto času podřízena. Toto pravidlo ostatně platí i v ostatních disciplínách, nejen pro stopy.

Ještě o jedné maličkosti bych se rád zmínil. Mnoho psovodů si pamatuje velmi dobře stopy, pokud si je pokládají sami. Kámen úrazu nastane, když psovoda vede rozhodčí a navelí mu lom sám. Proto je dobré si tuto situaci natrénovat předem s přáteli.