Poradna Psí školy ARCA

Většina nových zájemců o výcvik přichází na naše cvičiště především proto, že mají zájem o obranu. Menší část má zájem o poslušnost a skoro se nesetkáváme s tím, aby někdo přišel s požadavkem naučit svého psa kvalitně stopovat. Aby nedocházelo k zbytečnému úbytku členské základny, je důležité ihned po příchodu nového zájemce zjistit, proč vůbec do kolektivu přišel. Někdo přijde jenom proto, že má rád psy a chce do party lidí, kde se o své zálibě dozví nové informace a získá i případné rady, jiní přicházejí s požadavkem, aby jim pes hlídal dům či zahradu, a někteří jen proto, aby naučili svého psa přivolání nebo odložení před obchodem. Pokud budeme přání těchto lidí respektovat, vyhneme se případnému nedorozumění.

Každé cvičiště má svůj zažitý postup při kolektivním výcviku a ten se může diametrálně lišit od představ nových členů. Pokud s novým zájemcem vyrazíme rovnou na pachové práce, bez předešlé teoretické přípravy, docela jistě dojde k rozčarování. Stejná chyba může vzniknout, zařadíme-li takového zájemce do řady, kde se provádí procvičování poslušnosti už pokročilých psů. V obou případech musí začínající psovod nabýt přesvědčení, že jeho pes je absolutně neschopný a většinou jak rychle přišel, tak rychle odejde. A to je jistě chyba.

Mnoho psovodů, a zvláště začínajících, je přesvědčeno, že chtějí-li mít kvalitního obranáře, musí kousat co nejčastěji. Toto přesvědčení je ovšem mylné. Chceme-li ze psa vychovat kvalitního obranáře, je třeba věnovat převážnou část tréninku rozvíjení nedůvěřivosti a zlobivosti. Základem je zlobivost na civilní osobu, tedy na pomocníka, který není vybaven ochranným rukávem.

Tzv. aktivaci je třeba provádět často a hlavně v různém prostředí. Rozvíjení zlobivosti nacvičujeme od nejútlejšího mládí psa a na vodítku. (Do stáří 4-5 měsíců není nutné používat košík.) Je velmi důležité psa chválit. Chválíme psa pouze ústními povely a zdržujeme se zbytečného poplácávání, protože odvádí pozornost psa směrem k nám.

Každý psovod má svůj způsob, jakým nazývá pomocníka. Pro někoho je to "lump", pro jiného "šupák" a někdo používá pouze slůvka "nevěř". Psík se naučí na tyto podněty reagovat a po čase pouze vyslovení takovéhoto podmíněného podnětu vyvolá odpovídající reakci. Zde bych uvedl příklad, jehož jsem byl svědkem. Můj dlouholetý kamarád a vynikající psovod Láďa Cimfl měl fenu Astu, která se zúčastnila několika mistrovských přeborů. Jednou jsme, jak to na závodech bývá, seděli v hospůdce a Asta byla odložena na druhé straně u stěny restaurace. Náhle se zvedl jeden z místních štamgastů, zaručený znalec psů, protože byl u nich na vojně, a povídá Láďovi: "Vsaď se, že si tu čubu pohladím." a bez předešlého varování se vydal k odložené Astě. V momentě, kdy se k ní skláněl, řekl její psovod pouze "Tomu nevěř.". Reakce byla blesková a místní znalec psů měl v momentě ústa jako malajský domovník. Inu, košík umí udělat své. Nikdo z přítomných nepostřehl, že v nevinné odpovědi místnímu znalci byl skryt povel pro útok. To jsem jen mírně odbočil k povelové technice, abych zdůraznil, jak je pro psa důležitá.

Pokud pes po několikerém opakování aktivní obrany působí sebevědomě, může pomocník použít k vydražďování prut. Prutem při útoku naznačuje nápřahy a občasnými údery o zem zvyšuje dráždivost psa. Zvládá-li pes tento počáteční nácvik kvalitně, můžeme přejít k dráždění, kdy psa přivážeme k pevnému stanovišti, jako je strom, úvazový kolík, apod. Psovod zatím stojí v přímé blízkosti svého psa, aby jej mohl povzbuzovat a svou přítomností mu dodal sebevědomí. Dokud měl psovod psa v ruce, mohl nárazy do vodítka regulovat a tak i změkčovat. Je-li pes uvázán tzv. natvrdo, musíme počítat s tím, že nárazy do vodítka budou tvrdé. Někdy se dává mezi vodítko a úvaz pružina, která nárazy tlumí. Je to dobré snad z počátku nácviku, ale postupně je třeba psa na náraz zvykat, protože ne vždy máme pružinu po ruce a pak by mohl tvrdý náraz psa od útoku odradit.

Pokud zvládne pes i tyto cviky, pak je na naší fantazii, jak a kde budeme trénovat dál. Přichází aktivace ve skupině, kdy uvážeme několik psů vedle sebe tak, aby na sebe nemohli, a necháme kolem nich probíhat pomocníka, který provádí vydráždění všech. Stejný postup je i při tzv. kruhové obraně, s tím rozdílem, že v této kruhovce se nekouše, ale pouze dráždí.

Pokračujeme v aktivaci za plotem, ohradou, v kotci, v různých místnostech jako je sklep, půda a hlavně je třeba měnit i povrchy a krytiny prostorů kde trénujeme. Není účelem tohoto nácviku, aby pes útočil na vše, co se hýbá. Důležité je mu "vysvětlit", že jsou hranice, které nesmí cizí osoba překročit. Pokud je pes v přímé blízkosti psovoda, nesmí bezdůvodně útočit na osoby, s nimiž je psovod v kontaktu. Musí zůstat ostražitý a pozorný, ale bez povelu nesmí k útoku dojít. Cílem tohoto nácviku je, aby se pes nenechal odvázat ze stanoviště cizí osobou a aby byl schopen určené stanoviště, jakým je kupříkladu dům, bezpečně hlídat.

Pokud chceme svého psa takto připravit, musíme si být vědomi, že bez náhubku už se neobejde. Jen ti nejkvalitnější psovodi mohou nechat svého psa volně komunikovat s lidmi a dětmi, protože vysoká poslušnost dává záruku jejich bezpečnosti. Pozor! Nesnažte se si dokazovat, že právě vy jste ti nejkvalitnější.

V předešlých větách jsme si popsali, jak velmi důležitá je aktivace obrany. Každý psovod, který používá svého psa ke službě a k ostraze, nám jistě potvrdí, jak je důležité vytvářet psovi během služby modelové situace, ke kterým může v praxi dojít. Pokud bude pes hlídat objekt, ve kterém se měsíc nic neděje, postupně ochabne jeho ostražitost a pozornost, až dojde k úplnému útlumu. Proto je důležité, aby během každé služby byl pes pomocníkem aktivován, pokud není aktivován přímou praxí.

Dělal jsem svého času jako amatér metodika výcviku u vězeňské služby, kde psi sloužili v tzv. koridorech a měli zabránit útěku vězňů. Před mým příchodem měli psi problémy i se zadržením pomocníka, který byl vybaven ochranným rukávem. Po několikaměsíční aktivaci, kdy během každé služby psa v koridoru byl využit pomocník k pouhému vydráždění podél plotu, se kvalita zádrží obrovsky zvýšila.

Pokud pes pouze stereotypně kouše, postupně jej přestane figurant zajímat a bere ho pouze jako součást jakési hry. Je to dobře vidět na amatérských závodech, kdy pes po puštění a tzv. střežení je schopen klidně od figuranta odejít. Pokud je pes kvalitně aktivován, má slušnou zlobivost, kousne si vždycky.

Je věnována neopodstatněná pozornost tak zvanému plnému zákusu. Rozhodčí při sportovních závodech vlezou při obraně psovi až do tlamy, aby se přesvědčili, že pes má rukáv nacpaný až do krku. Dokonce to došlo tak daleko, že se vyrábějí rukávy v klínovém tvaru, aby se takovému kousání co nejvíce pomohlo. Je to jen další zakořeněný nesmysl, který se důsledně vyžaduje. Mnohokrát se stane, že pes v rychlosti při hladkém zadržení nebo při kontrolním výkonu nepobere rukáv a dokonce se utrhne. To však není pro posouzení povahových kvalit psa vůbec podstatné. Důležité je, aby se byl pes schopen okamžitě vrátit a bojovat s pomocníkem dál, až do příchodu psovoda. Pokud bude pes kvalitně aktivován, nebude mu takový postup činit žádné problémy.

Nepospíchejte s kousáním na rukáv, pokud pes začne kousat až po roce svého života, o nic nepřijde. Čím více bude pes na kousání nabuzen, tím víc se na něj bude těšit a tím razantnější bude pak jeho práce v obraně.

Tak jako je důležitá aktivace bezkontaktní, naprosto obdobně je nutná aktivace kontaktní. To znamená, aby se pes naučil pracovat s ochranným náhubkem. Máme ve zkušebním řádu TART několik disciplín, jako je kupříkladu likvidace výtržnosti na volném prostranství, kde pes musí dokázat svoji připravenost pro práci v náhubku. Při tomto nácviku je nutné, aby byl pomocník vybaven ochranným oděvem, protože údery košem mohou být velmi bolestivé. Pozor na hlavu a na ruce vyčnívající z ochranného oděvu.

Pokud má pes dostatečnou razanci a sebevědomí při bezkontaktní aktivaci, můžeme přistoupit k nácviku kontaktu. Postup je skoro stejný, s tím rozdílem, že v závěru vydráždění přibíhá pomocník do bezprostřední blízkosti psovoda a umožní psovi, aby údery košem mohl útočníkovi zabránit v přístupu k psovodovi. Ideální je, aby pomocník vždy končil takový útok na zemi, zabalen do klubíčka, čímž učíme psa srazit útočníka k zemi a eliminovat tak jeho další nežádoucí činnost.